Henry James - Washington Square (Washingtonovo náměstí)

      Na to, že je tahle knížka o tom, jak se jedné mladé sleně dvoří jistý mladý muž, jsem to přečetla celkem se zaujetím. Příběh se odehrává v New Yorku a hlavní hrdinkou je Catherine, dcera váženého doktora Slopera, toho času již dávno vdovce. Doktor Sloper byl tak zklamaný, že je jeho dítě jenom dcera, že na ni celý její život koukal spíš s despektem. Tím spíš, že z Catherine vyrostla víceméně jednoduchá, tichá, nepříliš krásná, nepříliš chytrá slečna, která svého otce uctívá a zároveň se ho děsí. Protože on je tak chytrý.
      Doktor dělá všechno, co se má, stará se o dceru vzorně, ale nemá ji rád, ačkoliv by to nahlas nepřiznal. Když už, tak ji sleduje jako experiment. Je pravda, že Catherine asi není nejzáživnější holka na světě, poněvadž i když má zdědit po matce deset tisíc a po otci dalších dvacet, je v pětadvaceti pořád svobodná a doma, a její jediná společnost je tetička, která se k nim nakvartýrovala po manželově smrti. A tetička, to je taky dílo. Zbožňuje romantiku, a to jakože ve smyslu kýčovitejch romantickejch paperbacků. Při představě tajný lásky, schůzek za šera či tajný svatby umírá blahem. Mám dojem, že na jednom místě tam i říká, že kdyby měla syna, chtěla by, aby byl násilnickej a sukničkář, a jak by bylo krásný, kdyby ona se ho trochu bála a se zaujetím sledovala jeho milostný eskapády. Naštěstí tohle na Catherininu výchovu nemělo vůbec žádnej vliv.
      Takže Catherine je 25, když na jedný party u svý druhý tetičky potká Morrise Townsenda, chytrého, krásného, witty, charming, ironic mladíka a okamžitě se zamiluje, když dá Morris najevo zájem. Její zamilovanost se projevuje tím, že jako obvykle mlčí, a kouká na Morrise, zatímco ten jednostraně konverzuje. Netřeba říkat, že romantic!tetička je nadšená a pozve Morisse na návštěvu a vůbec začne dělat všechno pro to, aby je dala dohromady. Problém je v tom, že tatíčkovi se Morris nelíbí ani trošku. Podle něj je to sice chytrej a pěknej, ale sobeckej bastard, kterej jde po penězích.
      Chudinka Catherine má před otcem takovej respekt, že jí přijde jako neřešitelnej morální problém vybrat si mezi Morrisem a otcovým přáním. Jenže Morris je liška podšitá a povede se mu Catherine přemluvit k zasnoubení. S tím Catherine souhlasí, protože si řiká, že se jí ještě podaří tátu přesvědčit, poněvadž kdo by dokázal Morrisovi dlouhodobě odolávat, když je to awesomenost sama.
      Doktor Sloper názor nezmění a poprvý v životě projevuje lehkej zájem o svoji dceru, protože ho zajímá, schválně co teď udělá. A romantic!tetička se zatím do všeho plete, intenzivně se kamarádí s Morrisem (kterej si myslí, že je to kráva, ale zatím celkem užitečná)  a nakonec se jim podaří přesvědčit Catherine k tomu, aby se na otce vykašlala a Morrise si teda konečně vzala.
      Doktorův poslední pokus je odvézt Catherine na rok do Evropy, že tam na Morrise jako zapomene. To se samozřejmě nestane a jedinej výsledek je, že následkem několika ostrých rozhovorů začne být Catherine konečně jasný, že její otec jí opovrhuje, a tak už nemá žádný výčitky a svatba má zelenou. (Morris mezitím strávil celej rok užíváním si komfortu Doktorova domu a vína, poněvadž romantic!tetička byla celá bez sebe, že s ním může kout pikle.)
      Jenže. Když se táta s dcerou vrátí do New Yorku a Morris zjistí, že tatínek názor nezměnil, moc dobře ví, že to znamená, že Catherine po otci nic nezdědí. Sice dostane 10 000 od matky, což je dost, ale Morris je fakt línej cokoliv dělat a říká si, že jinde se mu podaří vyženit víc. Takže řekne Catherine, že by si nemohl vzít na svědomí rozkol mezi ní a otcem a gets the hell outta there. Načež Catherine akorát všem oznámí, že svatba se ruší, a žije si dál svůj tichej život. Stane se z ní časem známá stará panna, co se angažuje v charitách a je vzor zvyků jak to bylo kdysi.
      Doktor nakonec natáhne bačkory, do posledního dne nejistej, jestli to Catherine s Morrisem jenom nehráli a nečekaj na jeho smrt, takže valnou většinu peněz odkáže nemocnicím. Nějakou dobu po tom - Catherine je teď asi 45 - se Morris vrátí do města a still romantic!tetička to zaranžuje tak, aby se Catherine s Morrisem potkali. O něco tlustší a plešatější Morris to teda ještě jenou zkusí, že v životě neměl moc štěstí a že na ni nikdy nepřestal myslet a tak podobně, ale Catherine mu to nežere, oznámí mu, že jí tenkrát děsně ublížil a že už ho nechce ani vidět.
      Na odchodu se ho romantic!tetička ptá, jestli vytrvá, of course, ale Morris není úplně blbej a pronese něco ve smyslu Na to zapomeň, a odkráčí. Catherine nadále žije jako místní spinster až do konce života. The end.

      Čte se to krásně jednoduše a chvilkama je i celkem zábavný jak Catherine úplně postrádá nějaký hlubší mentální schopnosti, ale je tak jednoduše upřímná, že jí přijde normální to všem říkat. Běžný jsou věty jako The idea of her being "clever" in a gondola by moonlight appeared to her to involve elements of which her grasp was not active. Což mně osobně přijde funny, takže Washington Square je všehovšudy zábavná knížka :)