Herman Melville – Bartleby, the Scrivener: A Story of Wall Street (Písař Bartleby)

      Neměla jsem sílu přečíst celou knížku a spokojila jsem se s povinnou povídkou, ale i ta si zaslouží zapsat, tím spíš, že na konci semestru budu chtít vědět, o čem těch 40 stránek bylo.
      Příběh o Bartlebym vypráví wallstreetský právník, který původně zaměstnává 3 lidi (Turkey, který má blbou náladu odpoledne, Nippers, který ji má dopoledne, a Ginger Nut, kterýmu je 12). Ovšem když je mu udělena nová funkce, potřebuje přijmout jednoho člověka navíc a v tu chvíli se objeví Bartleby. Nikdo o něm nic neví, ale nejprv to nevadí, protože velmi svědomitě pracuje a je řádně oblečen. Problémy začnou, až když po něm někdo chce něco dalšího. Na to Bartleby zásadně odpovídá „I would prefer not to.“, ať jde o cokoliv – zkontrolovat dokument, dojít na poštu, dát si pivo… cokoliv. (Ovšem nejlepší je pravděpodobně „At present I would prefer not to be a little reasonable.“)
      Poněvadž vypadá tak spořádaně, tak mu to prochází, a to dokonce i když prohlásí, že už by radši vůbec nepracoval, ale taky by radši nikam neodcházel. Šéf z nějakýho důvodu usoudí, že má Bartleby asi unavený oči, a nechá ho.
      Postupně to ale začne být divný i jemu, když Bartleby prohlásí, že nebude pracovat už nikdy, ale nikam neodejde. Šéf mění názory asi každou půlhodinu a pohybuje se zhruba mezi přesvědčením, že je potřeba Bartlebyho vyhodit, a že je to chudák, co nemá kamarády ani nic a nesmí se tudíž vyhodit. Miluj bližního svého a tak. Zvlášť když vyjde najevo, že v kanceláři i spí.
      Bohužel to začne právníkovi kazit kšefty, když si ostatní z profese začnou povídat, že si v kanceláři vydržuje nějakýho freaka. Na výzvy k odchodu Bartleby říká, že by radši not a šéf se nějak necítí na vykopávání násilím nebo volání policie, takže to nejlepší, co ho napadne, je odstěhovat kancelář jinam a nechat Bartlebyho v tý původní. Což i udělá.
      Všechno je sunshiney, dokud si nezačnou chodit noví nájemci stěžovat, že maskot, kterýho si tam právník nechal, nechce odejít. Když ho vykopnou z kanceláře, bydlí na schodech. Nakonec ho teda pošlou do vězení, ale i tam jim přijde jetej, tak ho nechaj procházet se po chodbách a po dvorku. Šéf tam za ním dvakrát zajde, ale Bartleby ho akorát odbyde s tím, že by dal přednost tomu, s ním vůbec nemluvit. Při druhý návštěvě najde Bartlebyho na dvorku mrtvýho. (On totiž nejspíš žil jenom z koláčků Ginger Nut, ale ty ve vězení nemaj…)
      Pak už je tam akorát zmínka o tom, že se objevil rumour, že Bartleby dřív pracoval v Dead Letter Office (místo, kde skončí nedoručitelná pošta), když v tom ho náhle vyrazili. Dead Bartleby pracoval v Dead Letter… jasný.

      Předmluva mě poučila, že Bartleby the Scrivener je multilevelový podobenství, především o Melvillově životě ve stádiu, kdy se jeho tvorba moc neprodávala a on musel psát věci, který by prefer not to. (Mě na tom nejvíc zaujala úvaha o tom, jestli má na povahu člověka nějakej vliv to, když žije jen o Ginger Nuts.)
      Chytrá předmluva taky podotýká, že feel týhle povídky v člověku hned vyvolává vzpomínku na Josefa K. (Áááá, no jo. Mě to nejvíc připomínalo ten příběh o člověku, co mu člověk naproti ujídá sušenky, a on to z překvapení nejprv nechá být a pak už těžko může něco říct… znáte to, že jo.
      Takže so much k mým literárně kritickým schopnostem. Ale povídka je to highly amusing:)