Toni Morrison - Sula (Sula)

      Myslím, že můžeme s klidem dojít k závěru, že Toni Morrison se nestane mou oblíbenou spisovatelkou. Proti příběhu samotnýmu nic nemám, ale nehorázně mě na týhle knížce vytáčel ten symbolismus pro blbý. Čímž chci říct, že Sula je jedna dlouhá sbírka opakujících se motivů a klišé motivů, který jsou tak očividný, jak jen to jde, aby to pochopil úplně každej. Třeba jako neustálý komentáře, který každá major postava pronáší o Sulině mateřským znaménku. Nebo paralela mezi Shadrackem a Krysařem. A tak dále. Stejně tak třeba vyprávění občas zabředne do existenciálních pasáží
(There, in the center of that silence was not eternity but the death of time and a loneliness so profound that the word itself had no meaning.)
jejichž jedinej efekt byl, že mi připomněly velmi existenciální Star Wars video.
Navíc celou knížku nějakej lovely člověk počmáral děsně hlubokýma poznámkama, což mě neuvěřitelně rozčiluje. Jestli o tom ten někdo psal nějakej paper, měl by si ty poznámky psát na něj. Jestli je to zaměstanec sparknotes, měl by si to psát na internet. Jestli chce ohromit lidi svýma insights, měl by si asi s někým promluvit. Jestli si ty poznámky dělal jenom pro sebe, v knížce v knihovně mu k ničemu nebudou. Vážně lidi, nedělejte to.
      Ale abych se vrátila k tématu Suly. Tahle knížka je apotheosis našeho kurzu literatury, protože je za a) napsaná ženou, za b) černou ženou, za c) hlavní hrdinka je černá žena, za d) je to nezávislá černá žena, za e) je tam dokonce i téma traumatu z války!
     Příběh je o Nel a Sule, dvou BFFs, akorát že ne forever. Sula je z pošahaný rodiny, její babička si uřízla nohu a děsí okolí, a mimo jiný taky upálila Sulinýho strejdu, protože trpěl post-traumatickým stresem, což babi interpretovala tak, že se jí snaží vlízt zpátky do břicha, a to ona nemůže dovolit. Huh. Sulina máma spí s kým se dá, ale nikomu to moc nevadí, protože manželky se cítí polichoceny, že ty jejich chlapy někdo chce. Riiight. A pak Sulina máma uhoří, babi se na mámu snaží skočit z okna a Sula kouká a raduje se. Není divu, že je na hlavu už odmala. Uřízne si kus prstu, aby dokázala, že se nebojí a hodí nějakýho malýho kluka do řeky a pak stojí a kouká jak se nevynořuje. Zábava. No a Nel je to samý, akorát s míň ulítlým zázemím.
      Nel a Sula se rozdělej až když se Nel vdá, ale rozejdou se v dobrým, jako kámošky. Sula odjede do světa a vrátí se až za deset let, když zjistí, že to nikde není o moc lepší než v tý jejich zapadlý černošský vesnici, která vlastně není zapadlá, ale vystouplá, poněvadž je na kopci. Babi Sula odsune do domova důchodců jakožto nezpůsobilou a začne provozovat podobný praktiky jako máma, až na to, že se chová jako že jí na chlapech nezáleží, takže ji celý město nesnáší a Sula se stane zosobněním zla. Pak se ale stane strašná věc, Sula potká chlapa, kterýho začne mít fakt ráda. Ten to ale smozřejmě utne když pozná, že i Sula začíná myslet na zakládání vztahů a rodiny. Od tý doby je Sula už solidně mimo a nakonec umře sama doma.
      Co se týče Nel, ta byla s manželem deset let šťastná, dokud nepřišla Sula a neozkoušela si i jejího chlapa. To jim to přátelství poněkud pokazilo. Nel od tý doby žila sama nešťastnej život, vychovávala děti a snila o nějakým kovbojovi. Až za dlooouho jí v závěru knihy v srdceryvným momentu dojde, že celou tu dobu jí nescházel manžel, ale Sula. Och.
      Nebudu zacházet do implikací a významu a detailů a dosahu týhle knížky, protože ta je napsaná čistě proto, aby se v tom lidi mohli nimrat a bylo by to tudiž na dlouho a únavný pro všechny zúčastněný. Jsem si jistá, že až Eygam vyplodí svůj příspěvek na téma Sula, bude k tomu mít spoustu co dodat.

William Faulkner - Light in August (Srpnové světlo)

      Tak u Light in August jsem měla trochu problémy s formou a dýlkou, ale pořád to bylo nekonečně lepší, než Edith Wharton. Protože je to Faulkner, je to samozřejmě příběh z americkýho jihu a tenhle konrétně se zabývá otázkou rasy a života v malým městě. (Co jinýho taky na jihu, že jo.)
      Hlavní postava je Joe Christmas, který je částečně běloch a částečně černoch, ačkoliv to na běžný pohled není zas tak poznat. Jeho matka umřela při porodu a fanatickej děda ho odnesl do děcáku a ještě se tam nechal zaměstnat, aby na něj mohl tajně dohlížet a ne tak moc tajně vypadat jako blázen.
      Když jsou Joeovi asi 4, přijde mu jako dobrej nápad jíst zubní pastu jedný z hysteričtějších zaměstnankyň ústavu a omylem tak přijde na její aférku. Ne že by ho to zajímalo, on se jenom bojí, že bude potrestanej za tu pastu. Jenže hysterka je šílená a jde si pokecat s ještě šílenějším Joevým dědou v utajení. Plot thickens. Děda Joea zbalí a odveze ho do ústavu pro černý, ale to mu nevyjde. Joea dovezou zpátky a nějaký lidi ho dokonce adoptujou. Ale už se to s ním pak táhne celej život, že má v sobě nějakou černou krev, lidi na něj koukají skrz prsty a hlavně on sám neví, co si o sobě má myslet. Takže vyroste jako lehce labilní člověk, mám dojem.
      Joeův adoptivní otec není úplně nejpříjemnější otec a jednoho krásného dne ho Joe zabije. Má v plánu utýct s prostitutkou, se kterou má aférku, ale ta má samozřejmě jiný plány. A zničený a disillusioned Joe se vydá do světa.
      Tohle je ale víceméně jenom backstory (jedna z mnoha), hlavní dějová linie se odehrává později ve městě Jefferson. Sem Joe přijde, začne pracovat v planing mill (nějaká práce se dřevem, mám ten dojem, I am not bovvered) a prodávat alkohol a taky si začne s místní ne zrovna oblíbenou vdovou. A že je ten jejich vztah silně zvláštní.

      Asi by chtělo vysvětlit, že tahle knížka se skládá z delších částí, z toho každá je víceméně jeden příběh. A mezi jednotlivejma příběhama jsou kousky, který to vážou dohromady. (To je ta forma, co mi zas tak moc neseděla.) Jeden příběh je story Leny Grove, holky, která ani nevím jestli byla prostě jednoduchá, nebo chytrá, ale odevzdaná... nebo co. Otěhotněla a její vyvolený odjel, že jako něco vydělá a pak pro ni pošle. Neposlal, bastard, a Lena se ho v pokročilém stádiu těhotenství vydala hledat. Došla až do Jeffersonu, kde potkala Byrona Bunche, který se do ní zamiloval.
      Tady se její příběh pojí s lidma v Jeffersonu, hlavně Byronem a ex-knězem jménem Gail Hightower. A další masivní kus knížky se věnuje Gailově příběhu a tomu, jak se z něj stal v postatě vyhnanec z města. Gail je posedlý svým dědečkem, který zemřel za občanský války, a myslí si, že na určitý úrovni toho dne umřel taky. Okolo toho založil všechny svoje kázání. A navíc ho manželka podváděla a pak spáchala sebevraždu a to už místní nesnesli. Ale nejvíc mu nemůžou odpustit to, že pak neodešel a trval na tom, že bude dál žít v Jeffersonu.
      Jediný, kdo se s ním kamarádí, je Byron, a tak se oba zapojují do celkového příběhu. Protože ten chlápek, kterýho Lena Grove hledá, je obchodní partner Joe Christmase. A když říkám obchodní partner, myslím pako, co mu pomáhá prodávat chlast. Byron chce Lenu pro sebe a tak plánuje plány a prosí Gaila o pomoc. Ale ten nehne prstem. Přinejmenším mu ale Byron chodí vyprávět co se stalo a my to tak nemusíme mít od neosobního vypravěče.

      Ale proč jsem mluvila o delších částech knihy - chtěla jsem říct, že celej jeden takovej oddíl je věnovanej jenom tomu, jaký tři fáze měl vztah Joea a vdovy. (Vlastně celkem zajímavá část, protože ona je nymfomanka a bojovnice za práva bezprávých a on je nepředvídatelně šílenej.) Samozřejmě to skončí jediným možným způsobem - Joe vdovu nakonec zabije. Je na něj vypsaná vysoká odměna a proradný otec Lenina dítěte Joea hned práskne. Byron dále spřádá plány, jak zachovat Leninu počestnost. Lena celou dobu nic o ničem neví.
      No a potom Joe uteče, ale cestou mu hrábne už víc než trochu a nakonec se nechá chytit víceméně dobrovolně. Zrovna v tu chvíli se ale objeví jeho prarodiče (a až tady se vypráví další ohromná backstory o Joeově narození, ale to už jsem vysvětlovala). Babička věci ještě trochu zkomplikuje, ale nakonec se Joe ještě pokusí o útěk a je zastřelen. Až do konce pořád neví, jestli patří spíš mezi černochy nebo bělochy a ani v jednom světě ho stejně nepřijímají. (cue the moral of the story)
      A Lena porodí, nezodpovědný tatínek uteče. Lena se zase zvedne a tupě ho jde znova hledat, akorát tentokrát jede Byron s ní. Těžko říct, jestli ji někdy přesvědčí, aby se na to vykašlala.
      A Gail sedí doma a má existencialistický myšlenky zatímco sleduje to večerní srpnový světlo.

      Asi by mě to bavilo víc, kdyby ten příběh nebyl podanej tak jak byl, čili v podstatě jako série povídek/novelet volně svázaných tématem vraždy v Jeffersonu.