Kate Chopin - The Awakening (Probuzení)

      The Awakening je příběh Edny Pontellier, odehrávající se na konci 19. století na jihu Ameriky.

      Edna je původně z Kentucky, ale vdala se do New Orleans a žije tak v dost Creolském prostředí. Její manželství není nijak zvlášť nešťastný, netrpí nedostatkem peněz nebo špatným zacházením, Edna prostě jenom svého manžela nemiluje. Ale plní manželské povinnosti jak má, poslouchá svého manžela, neodmlouvá, porodila mu dvě děti.

      Na léto jedou Pontellierovi a několik dalších rodin z New Orleans na Grand Isle, ostrov kousek od pobřeží Louisiany, kde je něco jako letní resort, který vedou Lebrunovi. Na Grand Isle se odehrává celá první část knihy. Rodiny se tam sluní, děti pobíhají kolem, jejich matky je lehce zanedbávají, protože od čeho mají chůvy, všichni se chodí koupat do moře a pak se dámy nechají pány odvést zpátky pod slunečník, protože se cítí slabé. Nálada celé téhle části je tak příjemně languid, jako že je tak horko, že se nedá málem ani přemýšlet a člověk se jen mechanicky ovívá vějířem a na konci odpoledne se jde převléct k večeři.

      Jedním ze shromážděné společnosti tam je Robert Lebrun, mladý muž, který se každé léto vždycky "dvoří" nějaké dámě, povětšinou některé z vdaných. Celé léto se jí věnuje a dělá co jí na očích vidí a dotyčná si to užívá a všichni tak nějak předpokládají, že to Robert myslí jako vtip, protože jinak by ho přece nemohli brát jako gentlemana. Tenhle rok se Robert kamarádí s Ednou, což jí vyhovuje, protože s manželem si vážně nijak nepokecá a s ostatníma Creole manželkama se zas necítí úplně vždycky tak skvěle. Takže se Robertem chodí koupat, posedávají na verandě, on jí čte... a tak.

      Problém je, že Edna Roberta nebere jako vtip jako ostaní, nebo aspoň se k tomu dopracuje, a Robertovi se líbí, že ho někdo bere vážně. A v průběhu celého léta si Edna čím dál tím víc uvědomuje, že její dosavadní život nebyl o ničem, a začíná vidět věci v úplně novém světle. Začíná si dělat co chce, neposlouchá automaticky manželovy příkazy. Jasným symbolem tohohle Ednina "probuzení" je, když se konečně naučí plavat, o což se pokouší celý léto:

      "Robert had pursued a system of lessons almost daily; and he was nearly at the point of disouragement in realizing the futility of his efforts. A certain ungovernable dread hung about her when in the water, unless there was a hand near by that might reach out and reassure her.

But that night she was like the little tottering, stumbling, clutching child, who of a sudden realizes its powers, and walks for the first time alone, boldly and with over-confidence. She could have shouted for joy. She did shout for joy, as with a sweeping stroke or two she lifted her body to the surface of the water.

A feeling of exultation overtook her, as if some power of significant import had been given her to control the working of her body and her soul."

      Edna se stává independent, začíná víc přemýšlet o věcech a dojde mimo jiné i k závěru, že ani pro svoje děti by neobětovala sama sebe. Peníze nebo život, to jo, ale ne sebe.

      S Robertem si oba začínají uvědomovat, že mezi nima jde už o trochu víc... a pak Robert ze dne na den odcestuje do Mexika na neurčito. Po zbytek pobytu na ostrově je Edna celkem mimo a když se celá rodina vrátí domů do New Orleans, jen se to prohlubuje. Vykašle se na svoje společenský povinnosti a místo toho se jde procházet po městě, když se jí zachce. I ve městě si celý příběh pořád uchovává takový listless nádech, jak Edna chodí a přemýšlí a užívá si smyslový vjemy, který dřív nevnímala. A stýská se jí po Robertovi, poněvadž ho samozřejmě miluje.

      Edna chodí čas od času na návštěvu k Mademoiselle Reisz, kterou nikdo kromě ní a Roberta nemá rád, protože je sice geniální pianistka, ale jinak na vkus místních ženušek celkem nesnesitelná. Od ní se dozví, že jí Robert píše dopisy, ve kterých pořád mluví o Edně. Po pár měsících tak i zjistí, že se má Robert vrátit.

Edně se mezitím začne dvořit Alcée Arobin, mladík s ne zrovna liliovou pověstí, a Edna nemá nic lepšího na práci (manžel je pracovně v New Yorku a děti u tchýně), tak s ním chodí ven, na dostihy a vůbec spolu tráví spoustu času. Z Edny je už teď samostatná, zralá žena uvědomující si svoje sexuální touhy a potřeby a v rámci svého nového hesla Dělej na co máš chuť, se nechá svést.

      Uvědomuje si, že by to takhle dál nešlo a napíše manželovi, že se odstěhuje do menšího domku, kterej jí bude víc vyhovovat, a taky to hned provede. Má pocit, že sice klesla na společenským žebříčku, když se stýká s Alcéem a bydlí teď mnohem skromněji, ale o to víc si polepšila intelektuálně, spirituálně a ve svým vlastním self-esteem.

      U pianistky pak náhodou potká Roberta. Je bez sebe štěstím, ale Robert se chová dost chladně a snaží se jí vyhýbat. Po nějaký době na sebe narazej znovu a tentokrát už to nevydržej a vyznaj si lásku, a Ednina smyslnost Roberta přesvědčí, že by to asi vážně stálo za to za všechno, ale zrovna v nejslibnějším okamžiku pro Ednu přijdou, protože kamarádka začala rodit. Tak tam Roberta nechá čekat, ale když se pak vrátí, už najde jenom vzkaz: "I love you. Good-by - because I love you."

      Robert je samozřejmě velmi čestný a uvědomuje si, že by to nešlo, proto i odjel do Mexika. Edně na názoru společnosti nezáleží, ale jde hlavně o její děti, který by tím dost utrpěly, proto odešel.

      Po tomhle se Edna vrátí na Grand Isle a odkráčí do moře. Osvobodila se od závazků ke všem ostatním, a jediná osoba, kterou si ona vybrala, se kterou chce být, je Robert. Mohla by být s Alcéem a pak s nějakým jiným a pak dalším, ale to by společensky působilo stejný problémy jako kdyby byla s Robertem. Takže pokud jde o děti - neobětuje jim sebe a nebude s manželem žít život, ve kterým by se dusila. To, co pro ně je ochotná obětovat, a co je teda nakonec poslední možnost, je zabít se.

      Celá knížka je hodně zaměřená na smyslový prožitky, a znova a znova se vrací téma vody. Styl má Chopin skvěle vypracovanej. (A věty jako "It was a fixed belief with Madame Lebrun that the conduct of the universe and all things pertaining thereto would have been manifestly of a more intelligent and higher order had not Monsieur Lebrun been removed to other spheres during the early years of their married life." mi vždycky přijou amusing.)

      Ta paní co napsala předmluvu mám dojem docela příhodně podotýká, že i když je to podobný příběh, oproti Mme Bovary nemá Edna žádný deluded představy o lásce a romantice a na druhou stranu není ani jako hrdinky sensational románů, který jsou sensual but guilt-ridden.