Edmond & Jules de Goncourt - Germinie Lacerteuxová (Germinie Lacerteux)

      Uznávám, že Germinie jsem číst nechtěla, ale shoda okolností (zkoušky a antikvariát, který ví co je pro mě dobrý) ji ke mně příhrála a nakonec to nebylo tak hrozný.
      Bylo by to nejspíš ještě lepší, kdyby to bylo napsaný nějakým normálnějším stylem. Učebnice literatury tvrdí, že je to takovým způsobem napsaný proto, že Goncourtové byli geniální a jejich knihy se nepohybují po dějové linii, ale je to spíš série obrazů, které milí bratři svým malířsky zaměřeným okem popisují jako by je před čtenáři malovali. To je všechno pěkný a geniální, ale mě to ve výsledku přišlo přehnaně patetický a květnatý. (Možná by byl lepší nějakej novodobější překlad?) Když se ale člověk přes tohle přenese, překvapilo mě, že příběh samotnej je celkem zajímavej, hlavně na to, že to je klasická naturalistická story o dívce, která se z celkem úctyhodný společenský pozice propadá až na dno a ke smrti.
      Germinie je holka původně z vesnice, ale nevyzpytatelnými cestami osudu se dostala do Paříže (tam se jejím sestrám podařilo sehnat jí místo v kavárně, kde Germinie znásilnili - bienvenue à Paris, chérie) a nakonec zakotvila jako služebná u starší, nepříliš bohaté lady. Pohnutý životní příběh téhle lehce excentrické dámy se po několik stran detailně vypráví jen proto, aby to pak po zbytek románu nemělo žádný význam a dotyčná dáma se tam pak obevuje už jenom aby se čas od času koukla na Germinie a řekla si že vypadá trochu divně, ale že to nebude řešit.
      Milá Germinie si ráda pokecá a tak si zvykne chodit do místního krámu (cukrárny, myslim?) na pokec za majitelkou - Jupillonovou. A protože je Germinie taková děsně pracovitá a akční, ještě tam posluhuje a uklízí. Pak se to tak stane, že začne místo Jupillonový jednou týdně navštěvovat jejího syna ve škole. Germinie je děsně vášnivá osoba, která se vždycky na někoho maniakálně upne, takže se o toho kloučka stará jako o vlastního. Roky plynou a jednou jí řeknou, že mladýho Jupillona vyhoděj, protože si prohlížel nevhodné časopisy. Germinie je ukecá a jde za mladým, který na ni šibalsky zamrká. Vtu chvíli jí dojde, že už to vlastně není dítě, a že vlastně není úplně k zahození a tu svoji lásku k chlapečkovi akorát lehce přehodnotí. A to je začátek konce... (ominous music) Po většinu doby mi lehce uniká, kolik jí má být, vzhledem k tomu, že na začátku se říká, že už u tý svý lady slouží asi 15 let... ale nic.
      Jupillon je pěknej spratek a jeho matka vypočítavá mrcha. Jupillonovi lichotí jak za ním Germinie běhá jako pejsek a žárlí na všechny kolem, tak s ní pro zábavu spí, ale jinak ji ponižuje kde může. Germinie kvůli němu dělá děsný věci, celý sousedství ji pomlouvá, ale jí je to jedno, poněvadž ho miluje. Teda aby bylo jasno - ona si uvědomuje, že to je hajzl, ale nemůže si pomoct, protože v ní plápolá ten spalující oheň a tak.
      Chvíli to jde, když spolu mají dítě a Jupillon se trochu snaží, co se dá dělat, ale malá holčička umře. Jupillon pak pořád básní o tom, jak by bylo super mít vlastní obchod a Germinie přijde jako dobrej nápad mu ho koupit a zařídit a zruinovat a zadlužit se přitom. Samozřejmě, že blbovi Jupillonovi se nic nedaří a obchod jde do háje. Všechno jde do háje, jak se to dá očekávat. Jupillon ji odkopne, věřitelé dotíraj, z Germinie je stalker, je čím dál hubenější a nemocnější a začne píííít... Ale pořád se jí daří všechno skrývat před svojí lady, v tomhle ze sebe umí udělat skoro rozdvojenou osobnost. Zajímavý na tom je to, jak ji každou chvíli chytaj manický záchvaty a delirický výlevy.
      V jednom takovým záchvatu se rozhodne, že takhle by to dál nešlo, že už potřebuje nějakýho chlapa, jinak to nevydrží. Nabrnkne si takovýho opilce, kvůli kterýmu zase čeká hodiny v dešti, sponzoruje mu chlast a vůbec dělá kdeco, ale když jí tenhle nabídne manželství, vysměje se mu svým tou dobou už dost nemocným a vychlastaným hlasem, protože přece miluje toho blba Jupillona. (Který si na ni někdy tou dobou vzpomněl jen proto, aby z ní vytáhl prachy na vykoupení se z povolání do armády. Germinie je jasný, o co tady jde, ale prachy sežene a zamýšlí se nad tím, jak by se klidně i zabila, kdyby ji o to poprosil.)
      Trága pokračuje a Germinie dá fakt dost práce lízt všem do zadku, aby nešli za její lady a nevykecali co je zač - kolik dluží a s kým se slejzá a že měla nemanželský dítě... a tak. To všechno samozřejmě vede k tomu, že onemocní, chátrá a umře. Pan domácí je pak tak hodný, že si jde k lady pro peníze a všechno jí převypráví, načež lady, která během knížky několikrát opakovala, že Germinie miluje jako dceru, dostane záchvat a rozeřve se na téma Zakopat tu čubku do neoznačenýho hrobu je málo!
      Nakonec si lady přece jenom vzpomene, že Germinie se kolikrát tvářila celkem utrápeně a ona se ani nezeptala co je, a vyměkne až do tý míry, že jde hledat její hrob (vlastně její část hromadnýho hrobu), který bohužel už najít nejde. Smutné.

      Vážně, celkem jasná dějová linka, ale Germiniiny psychotický nymfomanský záchvaty stojej za to. (Ačkoliv nevím, jestli by mi to stálo i za to, prokousávat se tím i ve rancouzštině.)