Douglas Adams - The Salmon of Doubt: Hitchhiking the Galaxy One Last Time (Ještě jednou a naposledy stopem po galaxii aneb Losos pochybnosti)

      Jméno Losos pochybnosti je příliš super na to, aby to někdo v knihovně zahlédl a nepůjčil si to:)
      Jedná se o posmrtně sestavenou knížku, zahrnující všemožný dopisy, přednášky, úryvky, interview a další kousky, o kterých se asi předpokládalo, že by mohly fanoušky zajímat a utvořit tak nějak ucelený obrázek Douglase Adamse. A taky je tam deset kapitol nedokončenýho románu jménem Losos pochybnosti. Nečekaně.
      Nedivte se, že je tenhle post tak krátkej, jak známo jsem lama a tohle píšu asi měsíc po tom, co jsem Lososa dočetla...

      Celá ta první non-fiction část je rozdělená na tři oddíly - Život, Vesmír a A vůbec. Část Život mi přišla celkem zajímavá, obsahuje povětšinou vtipné historky z mládí a úvahy o oblíbených knihách (něco o evoluci mám ten dojem - Dawkins), skupinách (Beatles), autorech (Vonnegut a Wodehouse) a lécích na kocovinu, stížnosti na to, jak jako malej nechtěl nosit šortky a měl z toho celoživotní trauma a taky ten skvělej příběh o tom, jak neměl dva psy. Psy, který ho nutili aby s nima chodil na procházky jen proto, aby ho tam mohli pořádně ignorovat. A jak se potom cítil jako zatajovaná milenka.
     Část Vesmír byla už o poznání míň zajímavá, protože to je víceméně jen o tom, proč je Apple nejlepší a jak moc miluje svůj Mac. Neuvěřitelný kolik toho byl schopnej napsat o nějaký novince od Applu. Nebo o tom, jak je potřeba sjednotit zásuvky a adaptéry aby mohl svůj Mac zapojit úplně všude. Duh. Druhý velký téma je Příroda a Ochrana přírody. (Vyprávění o výletu na Kilimandžáro v nosorožčím kostýmu - něco pro charitu -, nebo kombinace technologie a přírody - porovnávání výkonu a rychlosti nějakýho novýho skútru a manty. (Což samozřejmě selhalo, protože vás nenechaj jezdit na ohroženým zvířeti.) )
      Třetí část obsahuje poznámky k plánovanýmu Hitchhiker filmu a dvě povídky (The Private Life of Genghis Khan a Young Zaphod Plays It Safe).
      A nakonec samozřejmě Losos pochybnosti. Je to Dirk Gently příběh a klasicky naprosto ulítlej. Když se jednou Dirk odváží podívat na svůj účet, zjistí, že už mu tam nějakou dobu chodí týdně celkem dost peněz, ale nemá ponětí odkud. Naprosto logicky dojde k závěru, že mu někdo platí za práci. Že mu nikdo neřekl za jakou, je vedlejší - když jsou ochotný za to platit tolik peněz, tak asi vědí co dělají a netřeba jejich rozhodnutí zpochybňovat. Evidentně v něj mají důvěru. No a protože práce detektiva většinou spočívá ve sledování lidí, řekne si Dirk, že by měl někoho sledovat. Třeba toho třetího co projde pod oknem. Mimo to se tam objevuje jakýsi Daveland a upomínka proč nezvat nosorožce na party, ale těžko říct co to všechno mělo nakonec znamenat...

      Jestli tohle je vážně reprezentativní obrázek Douglasa Adamse, tak si nejsem úplně jistá, jestli bych ho měla ráda. Očividně to byl zábavnej a chytrej člověk a ve spoustě věcí s ním souhlasím, (třeba se mi líbila jeho filozofická (-ish) přednáška/obhajoba ateismu (nevěřit v něco je něco úplně jinýho než věřit, že nic není, lidi!) ) ale celkem často jsem na druhou stranu měla pocit, že by mě spoustou věcí štval (občas jsem měla chuť křičet Kéž by se všechny ohrožený opice udusily iPhonama!). Taky si u mě udělal mínusovej bod když naprosto odsoudil soundtrackovou hudbu. Podle něj by hudba měla být krásná sama o sobě (hint hint Bach a Beatles) a nepotřebovat k tomu hloupý filmy.

      Ale all in all jsem si tu knížku užila, koneckonců člověk může vždycky přeskočit ty kousky o tom, jak špatně se textuje ve vaně a pravda taky je, že Adams dokáže udělat zábavný čtení téměř z čehokoliv.