Chuck Palahniuk - Klub rváčů (Fight Club)

Chtěla jsem si původně od Palahniuka přečíst něco jinýho, už jsem se poučila, že u dvojic film-knížka bývá dobrý vždycky jenom to, k čemu se člověk dostane první. (Nebo samozřejmě ani jedno, ale to je fuk, protože pak se nebudu shánět po protějšku, že.) Každopádně v knihovně nic jinýho neměli, takže budiž.


No, když jsme si tohle vyjasnili, je potřeba říct, že tahle knížka je úplně stejně awesome jako film. Ne stejná, jen stejně skvělá.

Prvních pár stránek jsem si říkala, že to, co vás má ve filmu nakonec překvapit, je tady úplně očividný hned od začátku. Pak jsem si uvědomila, že to vždycky bude očividný když to člověk ví. (A když knížka začíná koncem.) No a nakonec jsem to přestala řešit, protože je to úplně jedno. Ve skutečnosti je to o něčem jiným.
Hlavní postava vlastně nikdy není pojmenovaná, takže je to prostě…vypravěč. Má blbou práci, prázdnej život, kterej naplňuje věcma z Ikey, a nemůže spát. Podle doktorovy rady chodí do podpůrnejch skupin, a kupodivu to fakt pomáhá. Když si lidi myslej že umíráte, doopravdy vám věnujou pozornost. Tenhle postup mu zkazí podvodnice jako on, Marla Singerová. Když tam je, nějak to nefunguje. Takže si skupiny rozdělej.
Když po návratu z jedný pracovní cesty zjistí, že jeho byt vybouchl, nastěhuje se k Tylerovi Durdenovi, kterého cestou potkal. Teda pod jednou podmínkou. Vypravěč musí Tylera co nejvíc praštit. A pak se chodí na parkoviště mlátit znova a znova. Pak se přidá víc lidí a přesunou se do klubu. A tak vznikl Klub rváčů, novej lék na nespavost.
Jo, a když se Marla pokusí o sebevraždu, Tyler ji zachrání.
Jejich malá anarchistická vzpoura proti společnosti se šíří po celý zemi a když mlácení lidí přestane stačit, Tyler vymyslí Projekt Devastace (Project Mayhem). „Jsme nezajímavé děti historie vychované televizí k víře, že jednou z nás budou milionáři, filmové hvězdy a rockové hvězdy, jenže nebudou. A my si na tento fakt teprve zvykáme. Tak nás moc neser.“
Co nemůžou mít, chtějí zničit. Obnovit civilizaci. Pomalu si Tyler začíná budovat kult, vlastní armádu „kosmickejch opic“. A všechno tohle financujou tak, že vyráběj mýdlo z tuku z liposukcí. Normálka.
Když ale jeden člověk umře, vypravěč se to všechno snaží zastavit a zjistí, že nemůže. A když se snaží stopovat Tylera a napravit co dělá, postupně zjistí, že lidi říkají Tyler jemu. A jakmile mu to všechno dojde, po takový době kdy se snažil usnout, se spánku bojí. Protože tehdy velí Tyler.
Nakonec (na rozdíl od filmu) má Tyler v plánu vyhodit do povětří Parker-Morris Building, a to tak, aby spadla na muzeum vedle a zničila ho. Minuty před výbuchem stojí „oba“ na střeše, s pistolí ve vypravěčově puse a Tylerově ruce. Na poslední chvíli tam přibíhá Marla a podpůrná skupina, Tyler se vypaří (protože přece není její halucinace), vypravěčovi dojde že bomba selže a zastřelí se.
Po nějaký době se probudí v blázinci - přesvědčenej, že je v nebi. Zřízenci mu nosej prášky a šeptaj mu u toho, že projekt dál běží a čeká na jeho návrat.

Sakra, vím, že to co jsem tady teď vyplodila, je popis děje kterej by mi neuznali ani do čtenářskýho deníku v tercii, ale jak říkám, tohle je jedna z těch knížek, kde na ději zas tak nezáleží. Je to v detailech a jak se potom cítíte. V celý knížce jsou roztroušený návody na výrobu bomb (nechali by vůbec dneska něco takovýho vyjít? Se všema těma udělej si sám návodama?) a takový roztomilý psychopatický moudra jako „Když máš pistoli vraženou do úst a hlaveň pistole mezi zuby, můžeš mluvit jen v samohláskách.“ Nebo „Můžeš spolykat asi půl litru krve, než se ti udělá špatně.“

Palahniuk má podle mě dost originální metafory. A často naopak ne matafory, ale řekne to přesně a přímo, a to až tak, že z toho ta aktualizace vyskočí, mlátí vás do hlavy a ječí Eat it, sráči! A aby to i tak náhodou neznělo moc normálně, střídaj se v Klubu rváčů tak podivně různý druhy řečí…
Pokud to z toho moc jasně nevyplynulo, tak ještě jednou – je to skvělý!
Jo, a o něco normálnější recenze ze který actually pochopíte děj? SF Reader Review.