Tak opět trocha předepsané četby. Brave New World je na jednu stranu dost předvídatelná knížka, protože po několika stránkách každýmu dojde, že je to celkem klasická antiutopie. Nevzpomenout si u toho na 1984 je pravděpodobně nemožný. (Ačkoliv pro zajímavost, Brave New World vyšel v roce 1932, čili 18 let před 1984.)
Odehrává se v Anglii, v roce 632 A . F. (2540 našeho letopočtu). Společnost té doby je naprosto stabilní a každý je šťastný. Super.
Děti se nerodí, ale jsou pěstovaný na běžícím pásu (Ne „jako na běžícím pásu“. Doslova. Výrobní linky.) a vychovávaný v conditioning centres. Přišli na to, jak z jednoho oplodněného vajíčka udělat až 96 lidí – naprosto stejných lidí – a dělá jim radost, když můžou celou továrnu nebo oddělení v nemocnici obsadit jenom lidma z jedný takový skupiny.
Společnost se dělí na kasty, od Alpha až po Epsilon. Příslušníci nejnižší kasty, Epsilon, jsou zakrnělí a v podstatě idioti, zatímco Alpha jsou inteligentní a krásní. Každý z nich je už od embrya vychováván k tomu, aby byl rád tím, kým je a rád dělal to, co mu je určeno. Jsou vytrénovaný tak, že dělat něco jinýho, než co se jim řekne, jim připadá nejen nemožný, ale taky odporný. Virtue je ve specializaci, ne obecnostech.
Pokud jde o tu slavnou výchovu, dostávají třeba zárodky těch dětí, které mají v budoucnu pracovat v tropech, dostatečný přísun kyslíku jenom při absurdně vysokých teplotách, takže si pak nesnesitelný horko asociujou se štěstím. Když jsou děti konečně venku z láhve, spočívá další stádium výchovy třeba v tom, že dostanou elektrošoky pokaždý, když vidí knihu. (Čtení je antisociální, protože je to samotářská aktivita.) A pak samozřejmě hypnopaedia. Ve spánku se dětem přehrávají ty samý vzkazy pořád dokola a těma se pak řídí celá společnost. Velká část všech dialogů v knížce sestává z automatickýho opakování těchhle rýmovaček: "Everyone belongs to everyone else." "Was and will make me ill, I take a gramme and only am." "When the individual feels, the community reels." "A gramme in time saves nine." "Cleanliness is next to fordliness and civilization is sterilization." "Promiscuity is a citizen’s duty. " "Ending is better than mending." A tak dál.
Jak říká hypno moudro, všichni jsou promiskuitní a nestřídat partnery je antisociální. Došli totiž k závěru, že pokud okamžitě dostaneš cokoliv, co chceš, nikdy po ničem netoužíš moc silně. Stejně tak jsou silný city eliminovaný tím, že neexistuje nic jako rodina, nemoce, láska… a tak. Většina z nich ani neví, co znamenají slova Matka a Otec.
Další hypno moudra propagujou drogu soma, což je velmi důležitá věc. Pokud se přece jenom někdo cítí špatně, vezme si gram a je v pohodě. Soma je droga, díky který se člověk cítí dobře a navíc nemá žádné negativní účinky. Skvělej způsob, jak kontrolovat masy.
Pokud jde o náboženství, místo Our Lord říkají Our Ford, („Our Ford–or Our Freud, as, for some inscrutable reason, he chose to call himself whenever he spoke of psychological matters…“) místo znaku kříže mají znak T, velký hodiny se jmenujou Big Henry…
(wikipedie mě poučila, že Henry Ford byl a prominent American industrialist, supporter of workers' welfare and pacifism, the founder of the Ford Motor Company and father of modern assembly lines used in mass production. He is credited with "Fordism", that is, mass production of inexpensive goods coupled with high wages for workers. Ford had a global vision, with consumerism as the key to peace. Aha.)
Příběh se ze začátku soustředí na Leninu, celkem vzorně vychovanou holku, až na to, že až moc dlouho chodí s jenom jedním klukem, Henrym, a že se jí líbí druhá hlavní postava, Bernard Marx. Toho většina ostatních nemá ráda, protože ačkoliv je Alpha Plus, je menší a divnější než ostatní (říká se, že mu jako embryu omylem dali moc alkoholu). Bernard má rád samotu, nechce brát somu a je zamilovanej do Leniny. Má jednoho kamaráda, Helmholtze Watsona, který se taky liší od ostatních - píše pro noviny a vymýšlí hypno slogany, ale má pocit, že by měl psát něco důležitějšího, nějaký umění.
Marx nakonec Leninu pozve na rande a Lenina se překoná a přesto, že je divnej, s ním jde, protože Marx má povolení k výletu do Rezervace, kam se skoro nikdo nedostane, a chce ji vzít s sebou. V Rezervaci v Novým Mexiku žijou necivilizovaní Divoši, a to jakože Indiáni co tam pobíhaj pomalovaný a v bederních rouškách. Marx a Lenina se tam seznámí s Johnem, který vypadá civilizovaněji než ostatní, a ukáže se, že jeho matka pochází z Londýna a kdysi tam taky jela na exkurzi, akorát že se ztratila a pak už se odtamtud nedostala. Poněvadž to je všechno velmi zajímavé, vezmou Johna i jeho matku s sebou zpátky do Londýna.
Zatímco matka se tam šťastně ufetuje k smrti, z Johna je exponát, díky kterýmu je teď Marx slavnej a uznávanej – a najednou mu společnost až tak nevadí. Johna jeho matka učila číst, ale jediný knížky, který měl, byl manuál pro kontrolora embryí a Shakespearovy hry (který jsou v civilizaci zakázaný). Takže jeho mluva a morální názory jsou směska indiánský víry a Shakespearovských ideálů. Ohromený skvělostí společnosti John pořád opakuje „O brave new world that has such people in it!“ (citace z Tempest) Lenina se mu líbí, ale protože je přesvědčený, že ženy by se měly dobývat a uctívat, celkem ho vyvede z míry, když mu Lenina normálně nabídne sex.
Samozřejmě postupně zjišťuje, že to všechno není tak super, jak si myslel a odmítne se lidem dál ukazovat a Marx je opět v nemilosti. Nakonec se John rozhodne, že jeho posláním je lidi osvobodit a ukázat jim pravdu a ztropí ohromnou scénu. Takže jeho, Marxe i Helmholtze zatknou. Johna a Helmholtze pak vyhostěj na nějakej ostrov, což se ve výsledku ukáže jako dobrá věc, protože tam jsou všichni ti, co byli trochu moc individualistický a nezapadali. Johna si nechají v Londýně jako experiment. To se mu ale nelíbí a uteče do přírody kde nikdo není a žije tam jako poustevník. (No vážně, i s celonočním klečením, sebemrskáním a tak.) Pak ho ale u toho někdo natočí, udělá z toho film a co nevidět se na něj jezděj koukat hordy lidí co skandujou Mrskání! (Když za ním přijede i Lenina, vrhne se na ni, ječí Whore! a zmlátí ji. Davy jásají!) Jednoho dne tam přijedou a najdou Johna oběšenýho. End of story.
Jako celek je to zajímavý, ale Brave New World evidentně nebyl napsaný jako příběh, který má nějaký ponaučení, ale jako ponaučení, který je zabalený do trochy příběhu. Když se něco děje, tak jen proto, aby se setkaly ty správný postavy a mohly pak přes několik kapitol debatovat o štěstí a svobodné vůli, nebo čtenářům vysvětlovat jak jejich společnost funguje.
Občas mě trochu vytáčel autorův styl – několik vět za sebou bez slovesa nebo bez spojek, nebo popisování věcí zásadně trojicema slov. („The light was frozen, dead, a ghost.“ „One egg, one embryo, one adult-normality.“ „But a bokanovskified egg will bud, will proliferate, will divide.“ „…the soft, insinuating, indefatigable voice.“ “ Mother, monogamy, romance.“) Ale to se dá zvládnout. Rozhodně to stojí za přečtení.
Taky jsem objevila tuhle super stránku, kde je nejen celej text Brave New World, ale taky spousta dalších zajímavejch related goodies!
Pustila jsem si i film Brave New World (ten z r. 1998, protože ten z r. 1980 se mi nepovedlo stáhnout a ten z r. 2011 ještě není hotovej a navíc v něm hraje DiCaprio) a celkem předpokládatelně se to dost liší a celkově to není nic moc. Henry, Helmholtz i Marx jsou ve filmu spojený do jedný osoby a na konci John sice umře, ale nešťastnou náhodou. Centrální tam není Johnova disillusion, ale Lenina s Marxem, který spolu mají dítě, utečou z Civilizace a žijou šťastně až do smrti. (Ačkoliv z čeho žijou je mi záhadou.) Taky Divoši tam nejsou Indiáni, ale normální Američani v džínách a autech. Lame.
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat