Neil Gaiman & Dave McKean - Vraždy a housle (Violent cases)

      Velmi kraťoučký komiks, co se dá přečíst v tramvaji cestou do školy a zpátky (a vyvolat tak několik pohledů opovržlivých, asi dva - tři zvědavé a jeden vysloveně delighted/approving). Ale je to Neil Gaiman, takže má cenu vůbec říkat, že je to super? (Jak mi zrovna před pár dny pověděl jeden člověk: That man can do no wrong.)
      Vypravěč - chlápek, kterej vypadá nápadně jako Neil Gaiman (a wiki taky tvrdí, že je kreslenej podle Gaimana) vzpomíná na to, jak mu když mu byly asi 4 otec vykloubil ruku a musel k osteopatovi. V Portsmouthu. A tenhle doktor dřív pracoval i pro Al Caponeho. A doktor tomuhle malýmu klukovi začne vyprávět o Alovi a jeho dost speciálních večírcích, který zahrnovaly hlavně lepicí pásku a basebalku. Klasickej Gaiman - vrstvení příběhů, příběh o příběhu. Love it.

orly, neil?

      Doktor pravděpodobně jenom vzpomíná a rekapituluje svůj život a čtyřletý dítě je dobrej posluchač protože to stejně nechápe. Na konci si pro doktora přijdou tři gangsteři. Doktor nezůstal při Alovi, když ho zabásli.
      Ale protože je to z pohledu dítěte, je to všechno promíchaný s dětskou oslavou, kterou dotyčný chlapeček vážně nesnáší. Je tam odpornej tlustej kouzelník a dětský hry, který Gaiman popíše tak, že člověku připadají jako největší odpornost. A všechno je to promíchaný se současností, kdy si Neil Lookalike snaží vybavit jak to všechno bylo a co si za ty roky přimyslel.

      Celý komiks je jenom bílá a černá a modrá a je to chvilkama celkem drsný a taky je to pěkný.

Alan Moore - Watchmen (Strážci)

      Tak jsem se konečně dostala k dočtení Watchmenů, který mi Eygam cpe už děsně dlouho, protože je hanba to neznat a je to velmi kultovní a intelektuální a oceněný a vůbec, je to jenom fér, když já jsem ho navezla do Sandmana, že jo.
      Poněvadž i nadále hodlám setrvávat v přesvědčení, že Sandmanova symbolicky mytická intelektuálnost je lepší než intelektuálnost zabývající se světovou válkou, superhrdinama co nemaj žádný schopnosti a vůbec žádnýma mimozemšťanama, shrnutí vezmu stručně. Stejně to každej určitě zná.

      Ze začátku mi ten děj přišel příšerně složitej (což může být taky tím, že mezi četbou jednotlivých issues u mě ze začátku plynuly měsíce a měsíce) protože je tam spousta lidí, co maj normální jméno a pak hrdinský jméno a pak hrdinský děti a člověk neví kdo koho zná kterým jménem a jak to vlastně je. Časem se to ovšem vytříbí a jde o to, že to vypadá jako by někdo vraždil bývalý hrdiny, čili lidi, který se z různorodejch důvodů rozhodli nosit kostým a bojovat proti zlu. Hrdinství je teď zákonem zakázaný, btw. A ty, co doposud zůstali naživu, zjišťujou o co teda jde.
      Jo, a zároveň se omylem odstraněním inherentního pole (což mi přijde vtipný, poněvadž to je totally to samý jako reversing the polarity of the neutron flow) zrodí modrej chlápek, kterej umí úplně všechno, knowing the future/past, teleporting a manipulating matter included, což vážně narušuje světovou stabilitu a schyluje se k další světový, tentokrát pravděpodobně poslední.
      Bohužel úloha modrýho chlápka se většinou omezuje na hluboké postřehy o hodnotě lidského života, zatímco hledí do kráteru kdesi na Marsu. Aspoň že jsou ty krátery velmi hluboké. Na Zemi se zatím ukáže, že všechno to zabíjení hrdinů bylo součástí evil plan jednoho ex-hrdiny. Evil plan, který je jenom částečně evil, protože jeho cílem je celkové blaho lidstva (morální dilema!), spočívá ve vytvoření čehosi, co vypadá jako hodně nebezpečnej mimozemšťan, a co zničí půl New Yorku, načež se světové velmoci spojí proti společnému nepříteli a nastane mír. To se mu i povede, the end. Ty, který to odhalili, uznaj, že je třeba o tom pomlčet. Teda kromě pomatenýho Rorschacha, kterýho na to konto modrej chlápek promptně disintegruje.
      Jo, Rorschach vlastně ještě stihl poslat do novin svůj deník, kterej na konci Kluk Se Smajlíkem S Kečupem Na Tričku objeví, a tak stejně všechno pravděpodobně pošle do háje. Real The end.
      Nejlepší na Watchmenech je komiks v komiksu, kterej tam k místní trafice chodí číst nějakej chlápek. O strašidelný lodi a o tom, jak jednomu chlapovi hrábne strachem o svoji rodinu a dožene ho to až k voru z mrtvol a vraždám… creepy.

Neil Gaiman - Sandman: Báje a odlesky (The Sandman: Fables and Reflections)

Váhala jsem, jestli se tu mám o Sandmanovi vůbec zmiňovat, když je to komiks a navíc už šestej díl, a vůbec. (Což vedlo i k hluboké úvaze o tom, co ještě je četba zařaditelná do book logu a co už ne - a k poněkud nestabilnímu rozhodnutí, že ta čára bude asi někde mezi dobrým komiksem na jedný straně a Brakem, neboli sešitkama z trafiky z edice Žena v ohrožení nebo John Sinclair, společně s fanfiction, jakkoliv delší než leckterá knížka, na straně druhý, protože přeci jenom o některých věcech asi radši nemluvit. To byla sakra dlouhá věta.)
Došla jsem tedy k závěru, že o dokonalost Sandmanovy rodinky by neměl být ochuzen nikdo. Tady jsou:

Takže rychlej recap: Sandman, neboli Sen, znám také pod spoustou dalších skvěle epických jmen, je jeden ze sedmi sourozenců, the Endless. Endless nejsou bohové, ale něco jaksi úplně nad a mimo. Byli tu první a zaniknou až s posledním člověkem, do tý doby musí dělat svoji práci. Od nejstaršího jsou to Destiny, Death, Dream, Destruction, dvojčata Despair a Desire, a Delirium. (10 bodů pro toho, kdo správně přiřadí jména k obrázku:D) A trvalo mi asi celý dva díly, než jsem si všimla jejich pěkně sladěnejch iniciál. Na moji obhajobu - nestává se moc často, že by se jich sešlo víc než 2-3 najednou, a v češtině to tak nějak nefunguje.

Podle jmen už je asi jasný, že každej má na starosti něco. A protože je to vlastně dost intelektuálskej komiks, zajímavý je už i to, jak kdo z nich vypadá nebo mluví. Jako třeba že Smrt je pěkná, vtipná mladá holka. Prostě je to všechno děsně symbolický a alegorický a plný mytologickejch odkazů a fatalistickejch hlášek. Jo, a je to děsně skvělý, říkala jsem?  A nejlepší je samozřejmě Morfeus, vysokej, vyhublej, tmavej chlápek, kterej se na to, že je to hlavní postava, objevuje poměrně sporadicky a moc toho nenamluví. To je on tam vpravo.

O jejich bezvadně dysfunkční rodince bych mohla vykládat dlouho, ale.. seznamte se sami.

Když jsem říkala šestej díl, myslela jsem šestou knížku - ta sama je vlastně sebraných několik sešitů původního komiksu. To jen aby bylo jasno. Někdy na sebe příběhy v jedný knížce navazujou a tvořej nějakej story arc, jindy jsou to příběhy na sobě naprosto nezávislý, z různejch míst a časů.
Tenhle konkrétní díl je z tý druhý kategorie. Obsahuje příběhy:
Fear of Falling: takovej úvodní příběh o autorovi, kterej má strach z pádu - jak fyzickýho, tak metaforickýho, tedy neúspěchu. Pomůže mu, když si uvědomí, že je i třetí možnost než jen spadnout-nespadnout.
Three Septembers and a January: příběh o chlápkovi, kterej se prohlásil císařem USA. Pravdivej, ale až tady se člověk dozví, že šlo vlastně o sázku mezi Snem a Zoufalstvím s Deliriem. Kdo by jste řekli, že vyhrál:)
Thermidor: tenhle příběh se odehrává v období francouzský revoluce a Sandman v něm (podle mě celkem překvapivě) zachraňuje (nebo k tomu aspoň dává pokyn, to se počítá) svýho syna (nebo aspoň jeho hlavu teda) z Robespierrových spárů.
The Hunt: Napůl vlkodlačí story, napůl ruská pohádka. Mladý holce v Americe děda vypráví příběh o tom, jak to bylo za starých časů ve starý zemi a o tom, jestli je vždycky dobrý aby se sny proměnily v realitu. No, možná časů ne tak starých..
August: Příběh o císaři Augustovi. Na jeden den se převleče za žebráka, protože tak může přemýšlet aniž by ho bohové slyšeli. A to by bylo nežádoucí, protože bohem je teď i prastrejda Julius. Augustus zjistil, že pro Řím existují dvě možné budoucnosti - buď zanikne za pár set let, nebo nakonec ovládne celý svět a vydrží tisíce let. A Augustus má tu moc vybrat co to bude.
Soft Places: Tady se potkává Marco Polo, G.K. Chesterton, Fiddler's Green a Sandman - v jednom ze soft places, tedy míst na hranici Snění, kde se všechno tak nějak prolíná. Rady na téma Jak neumřít v poušti.
Orpheus: Asi nejdůležitější příběh, v tom smyslu, že nějak zapadá do celkovýho příběhu o Sandmanovi. V podstatě převyprávění mýtu o Orfeovi, ale se zákulisníma podrobnostma, vzhledem k tomu že jeho rodiče jsou Calliope a Sen (jo, lidi si ho často pletou s Apollem). Typickej Morfeus: jeho syn odmítl poslechnout jeho radu, a dopadl jak dopadl. Takže na konci Sen s klidem odkráčí od hlavy svýho syna ležící na pláži a prosící svýho otce o pomoc.
The Parliament of Rooks: Příběh o vyprávění příběhů. Kain, Ábel, Eva, a Sandmanův havran Matthew každý vyprávějí něco: O tom, že Adam měl vlastně tři ženy, jaktože žijou Kain s Ábelem ve Snění a co je to parliament of rooks (tohle označení fakt existuje).
Ramadan: Poslední příběj je o Bagdádu a Harun al-Rashidovi a tom, proč Bagdád vypadá jak vypadá, a nevypadá jako to úžasný město z pohádek. Vypadalo tak - dřív. Harun al-Rashid ale udělal s Morfeem dohodu, řekl, že mu město dá, když zařídí, aby zůstalo takhle úžasný a na vrcholu slávy pořád. Sen souhlasil a Harun al-Rashid se pak probral v mnohem rozpadlejší a z dnešního pohledu normálnější verzi Bagdádu. Klasická pointa: Ten úžasný Bagdád teď je ve Snění a sny a mýty o něm přetrvávají.

Mám pocit, že bych měla ještě napsat něco na konec. Hm...nějakej pěknej citát will do.

"Never trust the storyteller. Only trust the story. "



PS: Sandman je dokonce na mým To Do Before I Die wishlistu. Jednou si musím koupit všechny sebraný příběhy o Snění. Až na to budu mít. (Absolute Sandman ve čtyřech volumes, každej 100 USD.)