Iain Banks - The Crow Road (Vraní ulice)

      Let me say right at the beginning that this book is amazing and I'll try not to repeat it too often. My love affair with Iain Banks' books continues to grow.

      As always, I'm finding it difficult to write something coherent about a book I like. (Mocking things is so much easier.) Well, The Crow Road is a family saga of sorts. At the same time, it's a mystery novel and it's about personal beliefs and it's full of inordinate drinking and Scottish landscape and accent. What is The Crow Road about? “Death, Sex, Faith, cars, Scotland, and drink” – Banks quoted in “Ian Banks and the Fiction Factory”. Well, the author knows best, I suppose.

      It deals with two generations of the McHoans, the Urvills, and some Watts.  More specifically, Prentice McHoan, the first person narrator of the most of the book, and his brothers James and Lewis, and their father Kenneth McHoan and his siblings Fiona, Rory and Hamish. Prentice's aunt Fiona married Fergus Urvill. That's probably enough of the genealogy. But it's important.

      The succession of deaths starts right at the beginning, with the sentence “It was the day my grandmother exploded.” Prentice comes home to attend his grandmother's funeral and from there, things only get worse for him for some time. One of his best friends dies in a road accident and the girl he's madly in love with marries his older brother. 

      ( At least, I thought brightly, she was here alone. For the last two years that I'd been worshipping Verity from afar she'd been going out with a gorm-free creature called Rodney Ritchie; his parents owned Ritchie's Reliable Removals in Edinburgh and were keen on alliteration. My father had met them once and coined a new collective noun: an embarrassment of Ritchies.)

He feels the need for some higher meaning in things and discussing religion with his rationalist father only leads to a dispute they never manage to settle. With an utter irony so typical for this book, Prentice's father Kenneth gets struck by lightning while climbing a church.

       (Dad drained his glass and put it down on the glass-topped table between us. 'Feel sorry for yourself because your friend's dead if you want, Prentice,' he said, suddenly calm and sober. 'But don't try to dignify it with what's supposed to be metaphysical angst; it's also known as superstitious shit, and you weren't brought up to speak that language.')

      Between all this madness, Prentice is obsessed with his uncle Rory's unfinished work. Uncle Rory's been missing for about ten years now and nobody knows whether he's dead or alive. He was a writer and was working on something big before he disappeared. Prentice gets his hands on some of Rory's notes (some from aunt Janice, Rory's ex-girlfriend, when he sleeps with her, (no, really) and some from his father's desk) and together with something his friend Ashley told him, he pieces together what it was Rory was writing and suspects Fergus Urvill killed him.

      Fergus' marriage wasn't that happy and one day he saw his wife with another man (one of the Watts). Some time after that, he crashed their car and killed his wife. It's hard to say whether he planned this or reacted on the spur of the moment, but Rory found out and probably confronted Fergus with his suspicions because he wanted to use this story for his literary project. And Fregus killed Rory and threw his body in a loch. Fergus didn't admit anything when Prentice came to him, but the following night, Prentice was attacked. The mysterious intruder didn't succeed in stealing Rory's notes and a few days after that, Fergus Urvill killed himself.

      That's the mystery plot, but I'd say the overall story of the McHoan family is more important here. Apart from current events we're also treated to some flashbacks to Prentice's childhood and also to Kenneth's childhood. We see the relationships in the family and in Prentice's circle of friends develop, and Prentice come to his senses and realize his love for Ashley. The descriptions of Scottish landscape are beautiful. Prentice's student life is... well, what you'd expect, a lot of sex, drink and drugs and talk about the Gulf war. Despite the number of deaths, the book is also quite funny, in that real-life way when absurd things happen at the wrong time.

      So like I said, not many coherent thoughts this time, only that The Crow Road is brilliant (oh, away the crow road = being dead) and definitely worth a read. And that so far, the Birth Year Reading Challenge is going much better than last year.

Iain Banks - Píseň kamene (A Song of Stone)

      Píseň kamene jsem si půjčila v rámci revolty proti nudě Edith Wharton a je to tak dobrý, že bych to snad i doporučila našemu čtenářskému klubu, kdybych to už nečetla. (A je tam válka!)
      Tenhle bizarní příběh se odehrává kdesi v blíže nespecifikovaný zemi, v nespecifikovaným období a během neurčitý občanský války. Hlavní postavy - Abel a Morgan - jsou aristokrati, který si spolu v klidu žijou na svým zámku. Ale poněvadž ten přitahuje dost pozornost všech možnejch skupin vojáků i běžnejch scoundrelů, rozhodnou se nasednout na vůz a odjet. Bohužel pár kiláků od zámku narazej na skupinku vojáků vedenou Poručicí, který se oddych v aristokratickým prostředí zdá jako fajn nápad a Abela a Morgan tam chce mít s sebou. Takže se všichni vrátěj.
      Odsud už je příběh složenej z menších incidentů, který se odehrávají mezi Abelem, Morganou a Poručicí, a jejich vztahy se pomalu mění. Od přístupu Okupujem váš zámek, ale budem se k vám chovat s respektem dokud budete víceméně ticho, se příběh dostane až k okamžiku, kdy Abel zabije Poručici a vojáci dost brutálně zavražděj Morganu a pak i Abela.
      Tak zajímavý je to asi hlavně proto, že všechno je to vyprávěný z Abelova pohledu. Jak byl řečeno, čas tam není určenej a kdybych měla tipnout, řekla bych něco v první polovině 20. století (?), ale Abelova postava i jeho postoje a způsob vyjadřování je naprostá aristokratická dekadence, fin de siècle stuff. Abel je inteligentní, ale lehce nadřazenej, sám sebe považuje za o něco lepší než fellow aristocrats, protože se umí líp chovat. Zároveň je to taky ale perverzní člověk, který si libuje ve špíně a vůbec dalších krásách low-life. (Což nejspíš ani není existujícín výraz, ale co.) Samo za sebe mluví už jen to, že asi v polovině knihy se odhalí, že Morgan, se kterou pořádali sexuální orgie kde se dalo, je vlastně jeho sestra.
      Úžasná je taky například scéna, kdy popisuje jak ho jako malýho kluka matka vychovávala v naprostýmu odporu k jakýkoliv špíně a vůbec, už tenkrát to byl povýšenej ujetej spratek. Ale jednou po nějaký hádce utekl do lesa a tam ho zastihl prudký déšť a melej kluk to chytře vzal domů zkratkou, což vedlo jenom k tomu, že spadl z nějakýho srázu kamsi do bahna a málem se utopil a tak. A v ten okamžik, když ležel celej špinavej v humusu, mu došlo, jak je to vážně úžasný a začal se v tom bahně válet ještě víc a svlíknul se a porpvý ve svým životě masturboval nad krásami špíny.
      Ne že by to bylo všechno jenom samý humusárny. S příchodem vojáků se rozjede i postupná destrukce celýho zámku a je úžasný sledovat, jak Abel bere ničení toho, co celý život znal. Většinou se tváří, že je mu to víceméně jedno (mám dojem, že někde i rozebírá, že si aspoň vyzkouší pocit, kterej ještě nezná, něco novýho, protože všechno ostatní už dělal) a dění komentuje takovým zdvořilým detached tónem.
      Všechno to eskaluje až k momentu kdy se vojáci opijou a Abela hoděj na pár dní do studně a ... dělaj další hnusný věci, Poručice si to rozdá s Morgan (což neni nijak neobvyklý, Abela štve akorát že ho taky nepozvali) a pak omylem dojde k výstřelu a všechno se už úplně vymkne. Abel Poručici nakonec zabije tak, že ji ve mlýně zaklíní na příhodný místo a pak mlýn spustí. (In fairness, mám dojem, že už mu tou dobou moc možností nezbývalo.) Vojáci na oplátku spustěj Morgan na provazu z věže a vláčej ji vodou okolo věže dokud se neutopí. Abel se ji snaží zachránit, ale samozřejmě marně. Načež vojáci teď už rezignovanýho Abela seberou a přivážou ho přes ústí kanónu. Knížka končí Abelovými myšlenkami, jak tam tak celou noc visí a čeká až ráno vystřelej.
      Zní to hodně ujetě, ale zas tak hrozný to není. A hlavně je to úžasně napsaný a i úvahy a popisy jsou pěkný a vůbec všechno, ale tak je to Banks, takže co jinýho očekávat.