Spoiler kam se podíváš!

Tohle je můj čtenářský deník, který vyzrazuje zápletky a nemluví spisovně. Just sayin.

Zobrazují se příspěvky se štítkemkids. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemkids. Zobrazit všechny příspěvky

30. 9. 2010

Tom Baker - The Boy Who Kicked Pigs

      Ano, ten Tom Baker. (Je mi jasný, že to nejspíš nikomu nic neříká, ale věřte mi, je to ten Tom Baker.) A nejenom že tuhle skvělou knížku napsal, ale taky ji i namluvil. Vážně, audioknížky mám čím dál tím radši. A to jsem jako malá nesnášela když mi někdo četl... ale to je určitě tím, že lidi v mém okolí neumí dostatečně krásně a srozumitelně číst interpunkci.
      The Boy Who Kicked Pigs je skvělá pohádka, a to jedna z těch, ke kterým by nikdo příčetnej nepustil děti na tři kilometry daleko. Je to o chlapečkovi, který nesnášel lidstvo. No, Robert Caligari nejprve jen rád kopal prasata. Sestřino plechový prasátko, skutečný prasata, vepřový sandwiche, lidi co snědli fakt hodně vepřovýho... Ale jednou se mu někdo za nakopnutí sandwiche pomstil a tehdy se Robert rozhodl, že místo kopání prasat bude na všechny děsně milej, aby nikdo nezískal podezření, a tajně bude naprosto evil. Začal zbožňovat všechny hnusný zvířata, který lidi nemají rádi. Pomalu trávil svojí sestru insekticidama. Pár vteřin před tím, než přes přechod přejel náklaďák, řekl tomu slepýmu pánovi že v pohodě, a pak si radostně prohlížel zbytky pod náklaďákem. A tak různě.
      Jednou si Robert ze svý skrýše ve vykotlaným dubu vzal luk, a šel k dálnici někoho trefit. Po mostě přes dálnici tam zrovna jela nějaká slečna na koni, ale Robert omylem místo ní trefil jejího koně do zadku. ("...it looked like a nightmare unicorn...") A co se nestalo, kůň zpanikařil a přeskočil zábradlí. Spadl na autobus plnej důchodců a způsobil nejhorší nehodu v historii. Zapletly se do toho dvě cisterny, který promptně vybouchly, no a pak už to šlo samo.
      Robert utekl zpět do svojí skrýše, ale co se nestalo, uklouzl na "seven deadly crow turds" a spadl tak šikovně, že si toho zlámal tolik, že neměl šanci se zvednout. (A nikdo neměl šanci ho tam najít.) Měl zrovna puštěný přenosný rádio, takže tam ležel, chvilkama omdlíval bolestí, chvilkama pozoroval kus svýho jazyka, co mu přistál na rukávu, a poslouchal reportáže z mayhemu na dálnici.
      Co se stalo na dálnici - mimo jiný tam třeba začal hořet náklaďák, kterej převážel 3000 kuřat a pak hned vedle vybouchl náklaďák s 5000 lahvema červenýho vína, takže vůně coq au vin se šířila na míle daleko. Reportéři hlásili srdceryvný příběhy o stařících, který i tváří v tvář blížící se ohnivé stěně odmítli opustit své milované auto, nebo třeba o 13 hořících pastorech pobíhajících po stráni.
       Mezitím ovšem Roberta navštívilo jedno z jeho oblíbených zvířat - krysa. Krysa se po něm chvíli procházela, tu a tam uzobla z nosu nebo tak něco, a pak si pozvala i kámošku. No, vlastně ne kámošku, protože to bylo krysí rande a večeře byl Robert. Popisy, (jako ostatně v celý knížce) jsou skvělý. ("...so great was their pleasure that their droppings fell freely and plentifully into Robert's mouth...") Nakonec Robert mercifully omdlel a krysy ho dorazily. ("...as the rats settled down to their dessert of sorted eyejelly...")
      A krysy žily šťastně až do smrti a měly spoustu dětí, který si pak taky vrátily a přišly si zobnout toho, co zbylo z Roberta Caligariho.
      Knížka je to lovely a neskutečně vtipná sama o sobě, ale rozhodně byla asi desetkrát lepší díky tomu, jak to Tom Baker skvěle četl. (A navíc je tam s ním pak i půlhodinovej rozhovor!) Super věc pro lehce morbidní a vyšinutý lidi jako já :)

29. 4. 2010

Neil Gaiman - The Graveyard Book (Kniha hřbitova)

      Well hello, I'm back. 29th and my first book this month, I'm ashamed... I spent most of april either sick or watching tv shows for hours on end.. and that's pretty much it. So, The Graveyard Book!

      Neil Gaiman won the 2009 Hugo Award for this one, so it's part of my Book Awards challenge reading. I was excited about this book way before I even opened it. Because although it's a children's book, it's Neil Gaiman! Can't go wrong with that. And you can watch Neil Gaiman reading the whole book himself right here!

      The Graveyard Book is a story of a boy named Nobody Owens, or just Bod (Nikdo Owens or Nik in Czech) raised by ghosts in a graveyard. The rest of his family was killed by a mysterious man Jack when he was just a toddler and with a bit of luck (okay, a lot of luck and improbability) he toddled his way to a graveyard just in time to hide there. His dead parents asked the dead people in the graveyard to take care of him and as the afterlife can get quite boring if you're stuck in one place, the graveyarders agreed.
       So little Bod is raised by ghosts, werevolves and Silas, his "not alive, but not dead" guardian. (Easily my favourite character - dark, wise, enigmatic, lonely, some unpleasant past... and probably a vampire, although he never says.. go figure.) He is taught ghost abilities like Haunting, Dream-walking, or Fading from mortal sight and is quite good at it, considering he's alive. He never leaves the cemetery, because the dead can't protect him outside of its gates, but he manages to get into a lot of trouble anyway. He befriends a witch, has some trouble with escaping ghouls, finds a creepy something underneath a crypt (a something who turns out not so particularly creepy, if you're clever enough) and even tries to go to a real school once, but has to leave again soon when he uses his haunting skills on a few bullies.
      Meanwhile... the man who murdered his family and the rest of his order are still looking for Bod and want to kill him and finish the job (there's a prophecy involved). In short... after much struggle and sacrifices, deaths even, this order is destroyed and voilà, a happy end. And then there comes the time for 12-year-old Nobody to leave the graveyard and live a real life on his own, see the world.

      This is a really sweet book, even though you can probably guess much of what is going to happen if you're more than 10 years old and a great part of the book is just a kid making silly mistakes but always being forgiven because it was with a good intention and brave heart. I still read it all in one day - a bow to you, Mr. Gaiman. That's what I would have definitely wanted for Christmas about 12 years ago:)