Dan Simmons - Drood (Drood)

      O Dickensovi nám toho už napovídali tolik a tolik lidí se snažilo o něm něco povídat, že jsem si myslela že z něj bude těžko uvěřitelná postava, nebude zapadat do obrazu, který už člověk má v hlavě a to mě bude rušit. (Kdybych mluvila o FF, řekla bych že bude OOC.) (God bless zkratky, tak úsporně plné obsahu.) Ale jakmile jsem začala číst, bylo úplně jasný, že takovýhle Dickens byl, to dá rozum, a všechno to krásně ladí a zapadá. (Vzpoměla jsem si na Sapkowského a jeho kdo chce historii, když máme příběhy? Amen, brother.)
      Btw, měl by být zákon na to, že se knížky o osmi set stránkách nesmí vydávat jako paperbacky.

       Celou knížku vypráví - vlastně sepisuje - Wilkie Collins, Dickensův přítel, a pokrývá 5 let od Staplehurts incident, nehody, při který Dickens málem umřel až do dne, kdy opravdu umřel, přesně 5 let nato. Wilkie to píše pod podmínkou, že to bude vydáno minimálně 125 let po jeho smrti (čili zhruba teď), takže se v textu často obrací na Dear Reader from the distant future.

       Všechno začne, když po Staplehurt incident Dickens Wilkiemu vypráví o podivném člověku, kterého tam viděl - o Droodovi. V kápi, bez nosu a očních víček, s podivným přízvukem, nikdo jiný si nepamatuje, že by tam někdo takový byl... To samozřejmě Dickense ohromně zajímá a rozhodne se, že Drooda vypátrá a Wilkie mu s tím pomůže. Tak Wilkie že OK, protože si říká, že Dickens je očividně ještě v šoku. To vyústí ve strašidelnej výlet do londýnskýho podzemí - Undertown - kde Drood podle všeho vládne jakýmusi kultu, který vyznává starý egyptský bohy a ovládá mesmerism a další hrůzyplné síly. V Undertown se na chvíli rozdělí a Dickens pak vypráví, že se tam dostal do Droodova chrámu a že to bylo velmi terrible and stuff. Wilkie takovejm kravinám samozřejmě nevěří, každej ví, že Dickens je hypnotizováním posedlej odjakživa a že má hyperaktivní představivost.
      Jenže pak Dickens začne pravidelně mizet kamsi do podzemí a za Wilkiem přijde bývalý detektiv Fields, který se snaží Drooda chytit už kdovíkolik let a je přesvědčený, že Dickens se s ním schází. Wilkie se s Fieldsem dohodne, že mu bude dodávat informace o Dickensovi (ačkoliv na Drooda pořád nevěří), když mu Fields na oplátku bude říkat co zjistil zase on (především o Dickensově milence), a taky když mu každý čtvrtek poskytne ochranářské služby jednoho velmi urostlého detektiva Hatcheryho. Wilkie totiž trpí děsnou bolestí od svého rheumatical gout a jednou týdně chodí do opiovýho doupěte utišit svou bolest a ta část města je celkem nebezpečná. (Po zbytek týdne pije ohromný množství laudana a píchá si morfium...)
      Wilkie taky už od dětství vídá Other Wilkie a nějakou hnilobnou zelenou paní a má z nich obou děsnou hrůzu. Samozřejmě jeho konzumace opia týhle vrozený paranoie moc nepomáhá. Zelená paní straší na schodišti a chce ho zabít a postupem času ji začne slyšet i služebnictvo a celý schodiště se musí neprodyšně uzavřít. Zato Other Wilkie se většinou objevuje jen v pracovně a někdy, když se Wilkie ráno probudí, tam najde poračování kížky, kterou právě píše, ale napsaný rukou Other Wilkieho. Wilkie má hrůzu z toho, že jednoho dne Other Wilkie jeho život převezme úplně.
       Následuje spousta komplikovaných a tajemných událostí, za kterých všech není jasný kdo z nich je teda blázen a jestli Drood vážně existuje. Co Wilkieho přesvědčí je, když si jednoho dne v klidu leží v opiovým doupěti a najednou ho odtamtud někdo unese hluboko do katakomb a tam se odehraje terrible a painful rituál, při kterým Drood strčí Wilkiemu do hlavy egyptskýho skaraba a tím si ho označí jako svého sluhu a zapisovatele. Řekne mu, že původně chtěl po Dickensovi, aby sepsal veškerá tajemství jeho egyptskýho kultu, bohy, rituály and all, ale že Dickens vzdoroval a podařilo se mu využít jedný escape clause, která se týká obětování nevinnýho člověka. Takže si našel jinýho slavnýho spisovatele, Wilkieho. Wilkie se ráno probudí ztracenej v katakombách a když se mu čirou náhodou povede najít cestu ven, najde tam Hatcheryho, který na něj jako vždycky čeká, ale tentokrát se střevama všude kolem. Pochopitelně je z toho dost vykolejenej (a skarab prohrabávající se mozkem vyžaduje hodně zvýšenou dávku opia) a už s Dickensem nejsou takový kamarádi jako dřív. Wilkiemu se teď po nocích zdá o egyptských rituálech a Other Wilkie to všechno sepisuje.
      Jako pomstu za Hatcheryho smrt naplánuje detektiv Fields a kopa dalších ex-nebo-mimo-službu policajtů velkej zátah na Undertown. Wilkieho donutěj jít s nima, když už to tam zná. Tak se to nějak semele, že jeden z detektivů Wilkieho musí omráčit a Wilkie se pak probudí doma až za pár dní a zjistí, že Fields je mrtvý. Podle oficiálních zpráv normální smrt doma. Když ještě jednou na výročí Staplehurst incident najde u sebe v knihovně Dickense, Drooda a Other Wilkieho, už začne seriously freak out. Všechno to opium mu leze na mozek. Pomalu začne Dickense nenávidět, za to že ho do toho zatáhl, že někoho zabil a hodil tak skaraba na Wilkieho, ale hlavně neskutečně žárlí, protože ačkoliv si to nepřizná, ví, že nikdy nemá šanci dosáhnout Dickensových spisovatelských kvalit.
     Tou dobou už je Dickens hodně nemocnej a všechny ty autorský čtení, který pořádá, tomu moc nepomáhají. Wilkie si usmyslí, že musí Dickense zabít dřív, než umře, a jeho tělo rozpustit v jámě s vápnem a kosti ukrýt v katakombách, protože neche aby byl Dickens pohřbený ve Westminster Abbey a všemi ohromně uctíván, to prostě nemůže dovolit. Navíc Dickens začal psát další knížku a ta se jmenuje Mystery od Edwin Drood. Wilkiemu je samozřejmě úplně jasný, že když Dickens takhle veřejně použije Droodovo jméno, stane se něco strašnýho. A vůbec, kromě Drooda je celý Mystery chytře a důkladně propletený s tím, co se posledních pár let dělo. Pár dní před tím, než má Wilkie v plánu Dickense zabít, mu Charles řekne, že tehdy po Staplehurst incident Wilkieho v rámci výzkumu pro Mystery zhypnotizoval a pak mu vyprávěl vymyšlenou historku o Droodovi. Chtěl vidět, jak silný efekt může mít kombinace hypnózy, dobré představivosti a spousty opia. Dickens Wilkieho prosí, aby se nechal ještě jednou zhypnotizovat, aby ho z toho přeludu mohl dostat, protože to, co mu udělal je fakt hrozný a nečekal, že by to mělo až takovej efekt. Nato Wilkie, to jsou kecy, ale nechám se zhypnotizovat, pokud za dva dny v noci přijdeš úplně sám úplně tajně ke katedrále. Dickensovi muselo bejt jasný, co má Wilkie v plánu, ale souhlasil.
      Bohužel, den před tím, než se měli sejít, měl infarkt a přesně na pátý výročí Staplehurst incident umřel. Samozřejmě ho pohřbili ve Westminster Abbey. Co dál - Wilkie žil ještě dalších 19 let a celou tu dobu trpěl neuvěřitelným bolestma, jak se mu skarab prohrabával mozkem a psal čím dál tím horší knížky. Těsně před smrtí dopsal tyhle memoáry a přiznal si konečně, že Dickens byl jedinej člověk, kterýho kdy vážně miloval, jakkoliv na něj žárlil.

      Samozřejmě kromě hlavní zápletky je tam spousta věcí o tom, co Wilkie a Dickens psali, jak a s kým žili, jak Wilkie zavraždil svoji služebnou a provdal svoji milenku za násilnickýho instalatéra, jak Dickens na čteních předváděl vraždu Nancy... děje se tam toho vážně dost. Podle mě bylo úplně úžasný, jak Simmons propojil různý události z Wilkieho a Dickensova skutečnýho života, z nedokončený knížky Mystery of Edwin Drood i teorie o tom, jak mělo Mystery vlastně dopadnout, a vytvořil z toho skvělej příběh, o jejich životě a vzniku Mystery a Wilkieho představě o vzniku Mystery.

Charles Dickens - The Mystery of Edwin Drood (Záhada Edwina Drooda)

      Ano, opět Dickens, a aniž by mě k tomu někdo nutil. Hlavně proto, že čtu Simmonsovu knížku Drood (coming soon!) a taky proto, že tohle Mystery má spoustu zajímavých a vtipných postav, což u Dickense není zas tak překvapivý, ale taky je to krátký (no, je toho jenom půlka), má to celkem spád a místo palčivých sociálních otázek v metropoli se zabývá psychologií vraha na malém městě, což už u Dickense lehce překvapivý je. Někteří dokonce říkají, že by se to vůbec nemělo počítat do kánonu dickensovský literatury, protože je to jen výplod umírajícího mozku, ten poslední záblesk...

      Příběh se odehrává v katedrálním městečku Cloisterham (velmi evidentně Rochester). (Podle předmluvy je dost neobvyklý i tohle, aby tolik postav bylo církevních a navíc aby to byly ty kladný postavy. Well, I wouldn't know. Což mi připomíná, ten pán, co napsal předmluvu, v ní taky tvrdí, že Dickens je very clumsy contriver of plots, které slouží jen jako prostředek... cítím jisté zadostiučinění.)
      Takže, Cloisterham. Máme tu Johna Jaspera, který je choirmaster v katedrále (a vyučuje Rosu hudbu) a (possibly) the bad guy příběhu, ale hlavně milující (velmi) strýček Edwina Drooda. Edwin v Cloisterhamu nebydlí, ale jezdí tam za strejdou a za svou snoubenkou Rosou Bud (neboli Rosebud, neboli Pussy), se kterou jsou zasnoubený už odjakživa. Všichni rodiče jich obou jsou už mrtví, takže si Edwin s Rosou nechtěj přiznat, že jim to spolu nijak moc nejde a hodlají vyplnit přání rodičů. Rosin guardian Mr Grewgious je roztomilý chlapík, který každou chvíli opakuje, že je very Angular man a že byl born a chip. O Rosu se stará skvěle.
      V tradici podivných postav je tu Durdles, který tesá náhrobky a všeobecně se stará o katedrální katakomby. Je neustále ožralej, ale má podivnou schopnost zaťukáním na stěnu zjistit, jestli je za ní někdo pohřbenej, kolik jich tam je a jakou mají rakev. A hlavně má u sebe na dvorku lime pit, ve který se příhodně rozpustí víceméně všechno, co do ní člověk hodí. Durdles zaměstnává kluka, Deputy, kterej každej večer přijde a hází po Durdlesovi šutry tak dlouho, dokud ho nedonutí jít domů.
      Jeden z klaďasů příběhu je Mr. Crisparkle, minor canon katedrály, který k sobě vezme Helenu a Nevilla Landlessovy, aby je učil. Helena a Neville jsou z Ceylonu a lehce savage. Samozřejmě, Neville se okamžitě zamiluje do Rosy a štve ho, jak se k ní Edwin chová. Edwinovi se líbí Helena a štve ho, jak se k němu Neville chová. To vyústí v trochu násilnou hádku, po který už kromě Heleny a Crisparkla Nevillovi nikdo nedůvěřuje.
      Objevuje se tam ještě několik zajímavých postav, ale těžko říct nakolik důležitý by bývaly byly pro zápletku. Princess Puffer vede opium den, kam si Jasper chodí dáchnout, Mr Bazzard je Grewgiousův clerk, po kterém se toho nesmí moc chtít, protože napsal drama a tudíž by se mu nějaký požadavky nemusely moc líbit, a Dick Datchery je cizinec, který ke konci přijede do Cloisterhamu a nenápadně se zajímá o Jaspera. O tom, kdo to je a co tam dělá, se dodnes vedou dalekosáhlé diskuze.

      Před Vánocema, chvíli před tím, než se mají Edwin a Rosa brát, jim Grewgious oběma promluví do duše, jakože ať si dobře rozmslej, co vážně chtěj, a mladý pár se teda konečně rozejde a je jim hned líp. Jenom si to oznámení nechají na po Vánocích, aby všem nekazili svátky. A protože městečko touží po klidu a míru, dohodne se, že na Štědrý den budou Edwin i Neville večeřet u Jaspera a udobří se. Neville se tajně rozhodl, že hned ráno pak odejde na dvoutýdenní tůru, protože už ho štve jak na něj v Cloisterhamu všichni koukaj a taky aby náhodou nepotkal Edwina s Rosou a zase něco neprovedl.
      Ráno Edwin není k nalezení. Podezřívá se samozřejmě Neville.

      A pak už se rozbíhají různý pochybnosti a machinace. Když se Jasper dozví, že se Edwin s Rosou rozešli, na chvíli se zhroutí. Jasper totiž Rosu madly miluje a Rosa má z něj hrůzu, jak ji pořád sleduje hladovým pohledem. Pár měsíců po Edwinově zmizení se Jasper vydá za Rosou a vyzná jí lásku a nezapomene dodat, že pokud na něj nebude náležitě milá, provede něco moc ošklivýho Nevillovi. Rosa zdrhne do Londýna za Grewgiousem (a vypadá to, že se tam zamiluje do osmahlého silného ex-námořníka, který by ji určitě ochránil) a tam celý gang klaďasů plánuje, co teď.
      No a tady knížka končí. Nejrozšířenější názor je, že Edwina zabil Jasper a nejspíš ho hodil do lime pit, ale těžko říct co a jak a kdo na to přijde.

Charles Dickens - Great Expectations (Nadějné vyhlídky)

      Další povinná četba. Před touhle mě všichni varovali, ale ukázalo se, že celkem zbytečně, protože mně se to líbilo. (Nebudeme se pozastavovat nad tím, do jaké společnosti se tím dostávám.) Ovšem možná je to jen tím, po čem jsem to četla, protože oproti Mrs Dumb-But-Full-Of-Ecstatic-Adjectives je tu spousta děje a hlavní hrdina je celkem vtipnej a ironickej (ačkoliv apparently, to je diskutabilní) a vůbec ne tak hloupej jak si většina lidí myslí (ale i to mi bylo zpochybňováno, takže...).

"We Britons had at that time particularly settled that it was treasonable to doubt our having and our being the best of everything: otherwise, while I was scared by the immensity of London, I think I might have had some faint doubts whether it was not rather ugly, crooked, narrow, and dirty."
A tohle není ironie?

      Další důvod, proč se mi to líbilo, byly zajímavý postavy. Vážně, jenom samotná Miss Havisham by vydala na dobrej horor. Nebo chlápek, kterej má doma starýho nahluchlýho tátu a říká mu Aged P (což znamená aged parent). A ještě člověk dostane na výběr ze dvou možnejch konců. (A poučí se o netušených možnostech kolokability slova expectations.) Co víc si přát? V průběhu děje se sice ukáže, že všechny ty náhodný postavy a události jsou vlastně děsně propojený, což mi nejprv přišlo trochu lame, ale když člověk přijme první dvě náhody, ty ostatní už z toho tak nějak logicky vyplývaj... a 2 ještě zvládnu.

     Hlavní hrdina, který je i vypravěčem a komentátorem příběhu, se jmenuje Phillip Pirrip, ale protože je to stupidní nevyslovytelný jméno, říká se mu Pip. Což vůbec není stupidní. Anyway, Pip je sirotek, takže bydlí u svojí panovačný sestry se sklonama k hysterickejm výbuchům a jejího podpantofláckýho, lehce retardovanýho ovšem milýho manžela Joea.

      První zásadní epizoda se odehrává, když je Pipovi 8. Zrovna je na výletě na hřbitově, když ho tam vyhmátne trestanec, uprchlej z vězeňský lodi kus od břehu. Trestanec ho vyděsí k smrti a Pip mu druhej den poslušně přinese nějakou tu sváču a pilník na tu kouli na noze. Dotyčnýho trestance, spolu s dalším, co utekl den po něm, o něco později stejně chytí jak se perou v bažině, ale trestanec je noble a Pipa nevyzradí a ještě řekne, že to on jim vykradl spíž, aby Pip neměl problém. Chudinka Pip je událostmi a svými nechtěnými tajnými pakty se zločinci silně poznamenán.
      Zásadní náhodná epizoda č. 2: Záhadná Mis Havisham z městečka poblíž požádá Uncle Pumblechooka (nějak jsem nepochytila čí je to vlastně strýček, ale ono to je fuk) aby našel nějakýho kluka, kterej by k ní domů přišel to play. (Nejsem si jistá, jestli by to mělo být hrát, nebo si hrát...) Pumblechook vybere Pipa, protože samozřejmě všichni očekávaj, že záhadná a bohatá Miss Havisham pustí nějakej ten chlup. Pip dorazí do obrovskýho domu a tam zjistí, že Miss Havisham je (myslim) něco přes padesát a už kdovíkolik let nevylezla z domu, všechny okenice jsou tam zabedněný, všechny hodiny zastavený na 8:40, Miss Havisham chodí v zetlelejch svatebních šatech a na stole tam leží kdovíkolik let stará a hlodavcema prolezlá svatební hostina. Miss Havisham je vůbec tak trochu divná, chladná a nenávistná. Žije tam s ní jenom Estella, holka zhruba stejně stará jako Pip, kterou Miss Havisham adoptovala a teď ji vychovává stejně tak chladnou, aby se skrz ni mohla pomstít mužskýmu pokolení.

mám dojem že sian phillips je na tu roli dokonalá

     Takže Pip tam musí před Miss Havisham s Estellou hrát karty, přičemž se mu Estella pořád posmívá, jak je prostej a špinavej a nevzdělanej a Miss Havisham se ho pořád škodolibě ptá, jestli ho ty urážky bolej a jestli se mu Estella líbí. Poněvadž je velmi krásná, Pip je do ní samozřejmě okamžitě navždy zamilovanej. Miss Havisham má radost a dohodnou se, že tam Pip bude docházet každý týden. Na cestě ven z domu potká Pip kluka, kterej trvá na tom, že se budou prát a trvá na tom i potom, co opakovaně skončí zkrvavenej na zemi. Takže Pip vyhraje a jde domů.
      Tudíž se Pip rozhodne vzdělat se co to jde, aby byl pro Estellu dost dobrej. Veškerý svoje peníze investuje do školy (kde učí holka, Biddy, co toho neví o moc víc, ale aspoň se skamaráděj).
      Jednoho dne pak Pip potká tajemnýho chlápka,  který mu dá celý 2 libry. Hmm, weird.
      Pak, když je Pip dost starý na to, aby se začal u Joea učit na kováře, jde k Miss Havisham naposledy a dostane od ní 20 liber co si za tu dobu vydělal. Následuje období, kdy Pip pracuje v kovárně a říká si jak je hrozný, že už se mu teď ta práce nelíbí, když mu Estella řekla jak je to hrozně low. Někdy v tý době kdosi zaútočí na jeho sestru a praští ji do hlavy tak šikovně, že se od tý doby více méně nemůže hýbat ani mluvit, takže se k nim nastěhuje Biddy aby se o ni starala.

     A velký zvrat! (Bože, tohle bude dlouhý...) Jednoho dne se objeví právník z Londýna, Mr. Jaggers (kterýho Pip kdysi potkal v domě Miss Havisham) a sdělí Pipovi, že mu chce anonymní dobrodinec dát spoustu peněz, pokud Pip bude souhlasit s tím, že se mu bude vždycky říkat Pip, a že okamžitě odjede do Londýna, kde se z něj stane gentleman. Podmínka taky je, že nesmí pátrat po tom, kdo je jeho dobrodinec, ani o tom s nikým mluvit, dokud se anonym sám neodhalí. Pip s tím samozřejmě souhlasí (kdo by ne) a ačkoliv má trochu výčitky hned a trochu víc pozdějš, celkem snadno Joea a Biddy opustí a odjede.
      Právník mu jako učitele v Londýně doporučí jistého pana Pocketa a Pip začne bydlet s jeho synem Herbertem. Jaká náhoda, jisté Pocketovic příbuzné taky už viděl, jak se snaží z Miss Havisham vymámit nějaký prachy, a jaká náhoda, Herbert je ten kluk, se kterým se tam pral.
      Každopádně v Londýně začne děsně utrácet, utápět se ve stesku po Estelle a zase utrácet. Čas od času jezdí se svým optarovatelem právníkem na návštěvu k Miss Havisham, (poněvadž právník je i její právník) ale málokdy se staví doma, nevděčník jeden. Ono je to teď celý takový divný, když mu teď prosťoučkej Joe říká pane a Biddy na něj vyčítavě kouká (Biddy Pipa asi trochu miluje). Pochopitelný.
      Po pár letech do Londýna přijede i Estella a všichni po ní touží a ona jim všem láme srdce.

      Pip s sebou do dluhů zatáhnul i Herberta a má trochu výčitky, takže s tou trochou peněz co ještě má mu tajně zařídí místo společníka v nově vznikající firmě. A mám dojem, že někdy tou dobou umře jeho sestra.

     A pak se konečně odhalí Pipův dobrodinec! A je to... trestanec.Vyhostili ho do Austrálie, on tam slušně vydělal a protože je ještě pořád vděčnej za tenkrát, rozhodl se, že nebude vlastnit pozemky a ovce jako všichni ostatní, ale radši gentlemana v Londýně. Akorát je trochu problém, že měl zakázáno se do Anglie vracet. Pip má hrůzu z toho, že by ho kvůli němu mohli chytit a pověsit, takže okamžitě plánuje, jak ho dostat ze země. A samozřejmě je v depresi z toho, že si myslel, že Miss Havisham plánuje z něj udělat gentlemana pro Estellu a ona to není pravda.

      V průběhu toho všeho taky odhalí, že právníkova služka je Estellina matka a trestanec je její otec. Přísahám, dává to smysl, ale to by bylo na dlouho...
      Takže plán teď je dostat trestance ze země a odjet s ním, když už teď nemá důvod tu zůstávat a když si Estella navíc vzala chlápka, kterýho Pip nejvíc nesnáší. Pip je samozřejmě wretched a když to Miss Havisham vidí, uvědomí si, co že to provedla a že někomu způsobila to, co si sama prožila. (Odbočka: zamilovala se, chlápek ji nechal ve svatební den, ukázalo se že to byl scumbag domluvenej s jejím žárlivým bratrem. Ještě tam je spojitost mezi dotyčným bratrem, trestancem, druhým trestancem a tím, jak se Estellina matka stala právníkovou služkou, ale opět - detaily...) Pak je Miss H zase trochu hysterická a prosí o odpuštění, akorát že si u toho tak trochu zapálí ty svoje svatební šaty. Pip ji zachrání, ale dost se u toho popálí a Miss H na následky později stejně umře.
      Den úniku! Málem se jim podařilo propašovat trestance pryč, ale na poslední chvíli je čapla policie, kterou na ně navedl... wait for it... druhý trestanec! Ano, ještě pořád prvního trestance nenávidí. Nastane bitka, ve který se druhej trestanec utopí a prvního trestance pak obviously odsouděj k smrti. And stuff. A veškerý peníze se zabavujou.
      Krátce potom Pipa přijdou zavřít kvůli dluhům, ale zrovna v tu chvíli je ze všeho tak na dně, že na dlouho silně onemocní (horečky and all). Když se probere, zjistí že věrný Joe se o něj celou tu dobu staral a zaplatil jeho dluhy (kde na to vzal nemám ponětí). Pip se cítí ohromně provinile ,jak hrozně se choval kvůli penězům a Estelle, a rozhodne se odjet domů a požádat Biddy o ruku, ale když tam dorazí, přijde akorát včas na svatbu Joea a Biddy. Takže jim pogratuluje a odjede do ciziny za Herbertem a dostane tam nízkou pozici v Herbertově firmě. (V doslovu jsem se dočetla, že to má být to mravní ponaučení: zachránila ho pak ta jediná dobrá věc, kterou kdy s penězma nezištně udělal.)

      One year later: Pip se vrací domů na návštěvu. A tady je na výběr ze dvou konců. Ten původní, později opuštěný konec: Pip potká Estellu na ulici a dozví se, že ji manžel mlátil, ale už umřel. Tyhle zkušenosti Estellu změnily, takže už teď není tak chladná a bez emocí. Řeknou si bye and stuff a konec.
      Pozměněný konec: Pip jde nostalgicky navtívit ruiny domu Miss Havisham a potká tam Estellu, která dělá víceméně to samý. Pokecaj o tom, jak Estelle umřel násilnickej manžel a "We are friends," said I, rising and bending over her, as she rose from the bench. "And will continue friends apart," said Estella. I took her hand in mine, and we went out of the ruined place; and, as the morning mists had risen long ago when I first left the forge, so the evening mists were rising now, and in all the broad expanse of tranquil light they showed to me, I saw no shadow of another parting from her." Čili happy end.


      Určitě jsem ještě chtěla něco dodat, ale právě jsem to nechala word spočítat a mám dojem, že 1700 slov je až dost, takže asi nic. Stejně to až sem kromě mě nebude nikdo číst...