Public Service Announcement

      Na vědomí se dává, že ačkoliv je náš čtecí klub velmi inteligentní a všeobecně super, je nás politováníhodně málo (= já, Eygam a Kate) a pokud by se chtěl někdo přidat, jest vítán. Běžná očekávání by měla zahrnovat vysokoúrovňovou knižní diskusi následovanou volitelnými úvahami na téma nových filmů a seriálů (Gossip Girl fans need not apply).

(tohle asi nikoho nepřescědčí, co? ale vážnějš to napsat neumim.)

/end of announcement, we shall now return to our regular programming

Ian McEwan - Black Dogs (Černí psi)

      Další gem objevený v rámci čtecího klubu, tentokráte na Eygamův popud. Nemůžu říct, že bych si to nějak zvlášť užila, ale zas tak špatný to taky není. Problém je, že člověk by při čtení všechny postavy nejradši profackoval a zařval Tak už sklapněte!
      Jeremy, člověk, kterej si díky svýmu dětství vyvinul speciální zálibu v přisvojování si cizích rodičů, se snaží napsat biografii svojí tchýně. Manželka mu radila, ať si s milými Bernardem a June nic nezačíná, ale on se svojí mánií samozřejmě jde a skamarádí se s nimi.
      V celkem fragmentovaný formě se pak z Jeremyho rozhovorů nejprve s June a pak i s Bernardem dozvídáme o mládí tohohle manželskýho páru, především jak se vyvíjely jejich světonázory. Už od začátku je řečeno, že turning point - aspoň pro June - byl incident s černými psy. Tenhle incident je v knížce popisovaný hned několikrát, protože June je jím posedlá, ale co se vlastně stalo se dozvíme až na konci. Důležitější ale stejně je efekt, jaký tahle událost vyvolala. June a Bernard byli mladý zamilovaný pár, válka zrovna skončila a oni se přihlásili do komunistický strany a byli plný ideálů. Jenže potom se začali odcizovat a ačkoliv oba eventually opustili stranu, každý to udělal jinak. June se dala na spirituální cestu, meditace a podobný kraviny, zatímco Bernard se angažoval v politice a snažil se dělat velký, důležitý věci, ovlivnit svět, somtheing that matters.
      Ta tragika je v tom, že se nikdy nepřestali milovat, ale oba byli tak fanatický, že nebyli schopný nechat toho druhýho žít a nevnucovat mu ten svůj přístup, takže spolu nedokázali žít.
      Samozřejmě rodinný drama je jenom odrazovej můstek pro úvahy o životě a která cesta je ta správná, o zlu a strachu, a politice a náboženství.

      Pro úplnost by to asi chtělo vysvětlit, proč teda černý psi. Bernard a June byli na výletě ve Francii a na dlouhým pěším výletě, na místě kde široko daleko nikde nikdo, June potkala dva obrovský černý psy, nejspíš vzteklý. Zrovna v tu chvíli byl Bernard o kus dál, studoval nějakej pitomej hmyz a nic netušil. V asi desetistránkový (napínavý) scéně se psi k June pomalu přibližujou a evidentně se chystaj zaútočit. June se povede vytáhnout nůž a zatímco se brání batohem, jednoho psa pobodá. ten druhej to vzdá a odkulhaj oba pryč.  Jenže pro June, v jejím současným rozpoložení mysli tahle událost nabyde ještě většího významu, než jen jako trauma, kdy málem přišla o život. Až do smrti se jí o nich zdá a dva černý psi pro ni symbolizujou stále se vracející zlo.

      To be fair, i když mě štvalo jejich neustálý hádání a fanatický překrucování faktů, aby vyhovovaly jedný či druhý teorii světa, samotnej styl psaní byl super. Některý scény, jako třeba Junin popis krajiny, která místo krásná je spíš děsivá, jsou vážně pěkný.

Neil Gaiman & Dave McKean - Vraždy a housle (Violent cases)

      Velmi kraťoučký komiks, co se dá přečíst v tramvaji cestou do školy a zpátky (a vyvolat tak několik pohledů opovržlivých, asi dva - tři zvědavé a jeden vysloveně delighted/approving). Ale je to Neil Gaiman, takže má cenu vůbec říkat, že je to super? (Jak mi zrovna před pár dny pověděl jeden člověk: That man can do no wrong.)
      Vypravěč - chlápek, kterej vypadá nápadně jako Neil Gaiman (a wiki taky tvrdí, že je kreslenej podle Gaimana) vzpomíná na to, jak mu když mu byly asi 4 otec vykloubil ruku a musel k osteopatovi. V Portsmouthu. A tenhle doktor dřív pracoval i pro Al Caponeho. A doktor tomuhle malýmu klukovi začne vyprávět o Alovi a jeho dost speciálních večírcích, který zahrnovaly hlavně lepicí pásku a basebalku. Klasickej Gaiman - vrstvení příběhů, příběh o příběhu. Love it.

orly, neil?

      Doktor pravděpodobně jenom vzpomíná a rekapituluje svůj život a čtyřletý dítě je dobrej posluchač protože to stejně nechápe. Na konci si pro doktora přijdou tři gangsteři. Doktor nezůstal při Alovi, když ho zabásli.
      Ale protože je to z pohledu dítěte, je to všechno promíchaný s dětskou oslavou, kterou dotyčný chlapeček vážně nesnáší. Je tam odpornej tlustej kouzelník a dětský hry, který Gaiman popíše tak, že člověku připadají jako největší odpornost. A všechno je to promíchaný se současností, kdy si Neil Lookalike snaží vybavit jak to všechno bylo a co si za ty roky přimyslel.

      Celý komiks je jenom bílá a černá a modrá a je to chvilkama celkem drsný a taky je to pěkný.

William Faulkner - Light in August (Srpnové světlo)

      Tak u Light in August jsem měla trochu problémy s formou a dýlkou, ale pořád to bylo nekonečně lepší, než Edith Wharton. Protože je to Faulkner, je to samozřejmě příběh z americkýho jihu a tenhle konrétně se zabývá otázkou rasy a života v malým městě. (Co jinýho taky na jihu, že jo.)
      Hlavní postava je Joe Christmas, který je částečně běloch a částečně černoch, ačkoliv to na běžný pohled není zas tak poznat. Jeho matka umřela při porodu a fanatickej děda ho odnesl do děcáku a ještě se tam nechal zaměstnat, aby na něj mohl tajně dohlížet a ne tak moc tajně vypadat jako blázen.
      Když jsou Joeovi asi 4, přijde mu jako dobrej nápad jíst zubní pastu jedný z hysteričtějších zaměstnankyň ústavu a omylem tak přijde na její aférku. Ne že by ho to zajímalo, on se jenom bojí, že bude potrestanej za tu pastu. Jenže hysterka je šílená a jde si pokecat s ještě šílenějším Joevým dědou v utajení. Plot thickens. Děda Joea zbalí a odveze ho do ústavu pro černý, ale to mu nevyjde. Joea dovezou zpátky a nějaký lidi ho dokonce adoptujou. Ale už se to s ním pak táhne celej život, že má v sobě nějakou černou krev, lidi na něj koukají skrz prsty a hlavně on sám neví, co si o sobě má myslet. Takže vyroste jako lehce labilní člověk, mám dojem.
      Joeův adoptivní otec není úplně nejpříjemnější otec a jednoho krásného dne ho Joe zabije. Má v plánu utýct s prostitutkou, se kterou má aférku, ale ta má samozřejmě jiný plány. A zničený a disillusioned Joe se vydá do světa.
      Tohle je ale víceméně jenom backstory (jedna z mnoha), hlavní dějová linie se odehrává později ve městě Jefferson. Sem Joe přijde, začne pracovat v planing mill (nějaká práce se dřevem, mám ten dojem, I am not bovvered) a prodávat alkohol a taky si začne s místní ne zrovna oblíbenou vdovou. A že je ten jejich vztah silně zvláštní.

      Asi by chtělo vysvětlit, že tahle knížka se skládá z delších částí, z toho každá je víceméně jeden příběh. A mezi jednotlivejma příběhama jsou kousky, který to vážou dohromady. (To je ta forma, co mi zas tak moc neseděla.) Jeden příběh je story Leny Grove, holky, která ani nevím jestli byla prostě jednoduchá, nebo chytrá, ale odevzdaná... nebo co. Otěhotněla a její vyvolený odjel, že jako něco vydělá a pak pro ni pošle. Neposlal, bastard, a Lena se ho v pokročilém stádiu těhotenství vydala hledat. Došla až do Jeffersonu, kde potkala Byrona Bunche, který se do ní zamiloval.
      Tady se její příběh pojí s lidma v Jeffersonu, hlavně Byronem a ex-knězem jménem Gail Hightower. A další masivní kus knížky se věnuje Gailově příběhu a tomu, jak se z něj stal v postatě vyhnanec z města. Gail je posedlý svým dědečkem, který zemřel za občanský války, a myslí si, že na určitý úrovni toho dne umřel taky. Okolo toho založil všechny svoje kázání. A navíc ho manželka podváděla a pak spáchala sebevraždu a to už místní nesnesli. Ale nejvíc mu nemůžou odpustit to, že pak neodešel a trval na tom, že bude dál žít v Jeffersonu.
      Jediný, kdo se s ním kamarádí, je Byron, a tak se oba zapojují do celkového příběhu. Protože ten chlápek, kterýho Lena Grove hledá, je obchodní partner Joe Christmase. A když říkám obchodní partner, myslím pako, co mu pomáhá prodávat chlast. Byron chce Lenu pro sebe a tak plánuje plány a prosí Gaila o pomoc. Ale ten nehne prstem. Přinejmenším mu ale Byron chodí vyprávět co se stalo a my to tak nemusíme mít od neosobního vypravěče.

      Ale proč jsem mluvila o delších částech knihy - chtěla jsem říct, že celej jeden takovej oddíl je věnovanej jenom tomu, jaký tři fáze měl vztah Joea a vdovy. (Vlastně celkem zajímavá část, protože ona je nymfomanka a bojovnice za práva bezprávých a on je nepředvídatelně šílenej.) Samozřejmě to skončí jediným možným způsobem - Joe vdovu nakonec zabije. Je na něj vypsaná vysoká odměna a proradný otec Lenina dítěte Joea hned práskne. Byron dále spřádá plány, jak zachovat Leninu počestnost. Lena celou dobu nic o ničem neví.
      No a potom Joe uteče, ale cestou mu hrábne už víc než trochu a nakonec se nechá chytit víceméně dobrovolně. Zrovna v tu chvíli se ale objeví jeho prarodiče (a až tady se vypráví další ohromná backstory o Joeově narození, ale to už jsem vysvětlovala). Babička věci ještě trochu zkomplikuje, ale nakonec se Joe ještě pokusí o útěk a je zastřelen. Až do konce pořád neví, jestli patří spíš mezi černochy nebo bělochy a ani v jednom světě ho stejně nepřijímají. (cue the moral of the story)
      A Lena porodí, nezodpovědný tatínek uteče. Lena se zase zvedne a tupě ho jde znova hledat, akorát tentokrát jede Byron s ní. Těžko říct, jestli ji někdy přesvědčí, aby se na to vykašlala.
      A Gail sedí doma a má existencialistický myšlenky zatímco sleduje to večerní srpnový světlo.

      Asi by mě to bavilo víc, kdyby ten příběh nebyl podanej tak jak byl, čili v podstatě jako série povídek/novelet volně svázaných tématem vraždy v Jeffersonu.

Edith Wharton - The Age of Innocence (Věk nevinnosti)

      Ou máj, Age of Innocence pro mě bylo vážně těžký dočíst, těch tři sta stránek jsem překousávala asi měsíc. A když to v poslední třetině začalo vypadat, že se schyluje k něčemu zajímavýmu, tak to pak posledních pár stránek úplně zabilo.
      Tahle knížka je jednoduše o tom, jak to tenkrát vypadalo v newyorský vysoký společnosti a jak to tam lidi, který chtěli dát najevo nějakou individualitu, měli těžký. A o přehnaných konvencích kvůli zachování čistoty aristokracie a lásce that was not meant to be. No vážně. Úlevou je, že se alespoň nevyklubala hlavní postava z tý holky, která byla jemňoučká a miloučká a nevinná. (May Welland) Ta si vlastně většinou knížky prošla relativně v klidu, protože byla už od malička vychovávaná/conditioned aby byla přesně taková, jakou ji budoucí manžel chce. Poučka č. 1: V New Yorku to maj zmáknutý.
      Ta tragická role nakonec připadla sestřence, která z New Yorku už jako malá odjela do Evropy a teď se skandálně vrací. (Countess Ellen Olenska) A navíc opustila manžela za podezřelých okolností a má ráda i jinou kulturu než operu. New York je v křečích. Poučka č. 2: Evropa je semeniště všeho zla a dekadence. Jeďte tam na výlet, abyste mohli tvrdit, že jste vzdělaný, ale nemluvte tam vůbec s nikým. Ani slovo.
      Sparring partner tragické sestřenky (Která vlastně není zas tak tragická, je celkem nad věcí a trochu cool, ale hraje tragickou roli, takže tak.) je Newland Archer, mladý gentleman všech kvalit, které byste si jenom mohli přát. To je ta centrální postava, skrz kterou příběh vnímáme, a ta zmučená duše, která nám v přímém přenosu vysvětluje, že to jejich společenský uspořádání není nic moc.

      Newland si má brát May, ale v tom přijede do new Yorku její sestřenka pochybné reputace, takže se svatba musí trochu uspíšit. (V tehdejším New Yorku tohle dávalo smysl.) Ellen navíc prohlásí, že se se svým manželem chce rozvýst, což jí samozřejmě místní aristokracie nemůže nechat udělat - oh, the shame - a tak na to nasaděj Newlanda. Tomu se povede Ellen přesvědčit, aby se na to vykašlala, ale zároveň se do ní taky zamiluje. A Ellen okamžitě pozná, že Newland je jiný, než ostatní, dokáže myslet sám za sebe... atd. Oboustraný swoon.
      Newland má nějaký choutky to s May zrušit, ale ta je tak neviňoučká a krásná, že si ji nakonec přece jen vezme. Je to gentleman a musí dodržet svoje slovo. S Ellen se Newland tragicky domluví, že Ellen ze žalu nad tragickou láskou neodjede zpátky k násilníkovi manželovi, ale zůstane v Americe, jenže se odstěhuje do Washingtonu, aby se nevídali.
      Potom začne všechno být ještě tragičtější (a tady jsem doufala, že už začne nějaká akce, marně) . Newland asi rok nebo dva nešťastně žije s nekonečně nudnou May a pak se náhodou potká s Ellen a zjistí, že jí rodina zatrhla příděly peněz. Ale Ellen vytrvává. Jediná Ellenina babička (nebo čí sakra babička, zkrátka lehce excentrická matriarcha (tohle slovo asi ani neexistuje, ale co)) je při Ellen a zavolá si ji k sobě a dá jí nějaký ty peníze. To samozřejmě vytvoří příležitost, aby se zase s Newlandem mohli potkat a ani Ellen nakonec nevydrží a zamilovaný pár naplní svou tragickou lásku. (Och.)
      Tou dobou už Newland spřádá plány jak opustit May a odjet s Ellen do Evropy a žít šťastně až do smrti. Ale v okamžiku kdy to chce May oznámit, mu May místo toho řekne, že je těhotná, a taky že Ellen za pár dní odjíždí do Evropy (sama). Ukáže se, že May už před dvěma týdny šla za Ellen a jakožto drahé sestřence jí řekla, že je těhotná, ačkoliv tou dobou vlastně ještě vůbec nevěděla, jestli je nebo ne. (Mrcha, ne neviňoučká.)
      Newland je přese všechno stále gentleman, takže zůstane s May a dětma a vede průměrnej americkej nešťastnej život. O kdovíkolik let později se ocitne se svým synem v Paříži a ten ho nečekaně zavede k jednomu domu a prohlásí Hele, tady bydlí jistá Ellen, slyšel jsem, že jste byli dobrý kámoši, že jo? *mrk* Ale Newland odmítne jít nahoru, chvíli sedí před domem a odejde. The end.

      Veskrze nudná generická love story, která tvrdí že je mnohem víc než to, protože je to i kritika společnosti, ale samozřejmě Newlandovo opakovaný rozjímání a objevné objevy jako Když mě manželka bude ve všem poslouchat a je úplně hloupá, to vlastně asi nebude moc zábava, co? na zajímavosti moc nepřidávají.

George R. R. Martin - Zpěvy hvězd a stínů (Songs of Stars and Shadows)

Věž z popela
Patrick Henry, Jupitěr a dřevní kosmická loď
Stanice Šerá voda (spolu s Howardem Waldropem) 
Osamělé písně Larena Dorra
Noc Vampýrů
Na útěku
Noční směna
Za jediný včerejšek
Oceloví andělé


      Zase jednou po čase nějaký povídky a tahle sbírka se mi zdála taková trochu neharmonická, asi bych tyhle příběhy neuspořádala do jedný knížky, ale bětšina z nich byla sama o sobě celkem dobrá.

Věž z popela
Vágně smutná povídka o lásce, co už skončila a o chlapovi, který si toho je vědom a snaží se svojí bejvalce držet z cesty. Ona se naopak snaží udržovat přátelský vztahy a navštěvuje ho i se svým novým přítelem. Plus je tam zvláštní nevysvětlitelná věž z popela a podivný prales plný halucinogeních pavouků.

Patrick Henry, Jupitěr a dřevní kosmická loď
Tahle povídka mi připomněla Papillon des étoiles, protože se tam ve vesmíru vyskytuje loď, která nikdy nikam nedoletěla, protože dotyčnýmu člověku tvrdili, že jeho nápad je kravina a zatrhli mu to.

Stanice Šerá voda
Asi nejdelší povídka z celý knihy a celkem tradiční sf, ale celkem chytrá. Napadlo mě, že by to mohlo skončit jak to skončilo, ale stejně je to docela šok. Jedná se o stanici na nepřátelský planetě, kde nepřítel jsou spóry, ketrý jsou úplně všude a mají nějakou universal consciousness. Kus od stanice havaruje pár vojáků a nikdo neví, jestli se jim podaří dostat se do stanice dřív než se jich houba zmocní. Ve stanici začnou být už docela paranoidní a panikaří a když vojáci přijdou, dojde k boji, ve kterýmu umřou zhruba tak všichni. Samozřejmě se ukáže, že vojáci nakažený nebyli. Too bad.

Osamělé písně Larena Dorra
Tenhle příběh třeba mi tam moc neseděl a hlavně mi to připadalo spíš jako trailer na něco delšího. Je tu dívka jménem Sharra, která bránami prochází mezi světy. Ty brány jsoun hlídaný a pořád se ji stráže snaží zastavit. Pak se Sharra dostane na svět Larena Dorra. Laren je toho světa pánem, ale zase je nesmrtelnej a celej ten svět je prázdnej. Tenhle stav je Larenův trest (za cosi) od dotyčných strážců, který mu for good measure před děsnou dobou řekli, že přijde Sharra a on se zamiluje. Laren ji přesvědčí aby zůstala aspoň měsíc, než půjde hledat další bránu. Za tu dobu se sblížej a Sharra ho začne mít taky ráda, ale přeci jen musí pokračovat a dál hledat svoji velkou lásku a tak. Nakonec jí laren ukáže bránu a sdělí jí, že mezi Strážci je minimálně jeden takový, který se ji pokusí zastavit láskou. Meh.

Za jediný včerejšek
Melancholická post-apo povídka o hippie komunitě, do který se přimíchal i jeden člověk, který měl radši město.. než je všechny zničili. Místo toho, aby žil dál používá drogu, která člověka podle dávky přenesd do určitýho bodu v jeho minulosti a nechá ho znova prožít okamžiky jaký chce.

Oceloví andělé
 Podivná věc o planetě, kde žijou inteligentní opičky a přijedou si je podrobit Oceloví andělé, který uctívají násilnickýho dětskýho boha. V podstatě mimozemská genocida a náboženský fanatismus.

Noc Vampýrů
Na útěku
Noční směna
A o těch posledních třech už si toho ani moc nevybavuju, protože mě nijak zvlášť nezaujaly. Až si vzpomenu, která je která, nastane čas ne Edit of Rassilon.

Iain Banks - Píseň kamene (A Song of Stone)

      Píseň kamene jsem si půjčila v rámci revolty proti nudě Edith Wharton a je to tak dobrý, že bych to snad i doporučila našemu čtenářskému klubu, kdybych to už nečetla. (A je tam válka!)
      Tenhle bizarní příběh se odehrává kdesi v blíže nespecifikovaný zemi, v nespecifikovaným období a během neurčitý občanský války. Hlavní postavy - Abel a Morgan - jsou aristokrati, který si spolu v klidu žijou na svým zámku. Ale poněvadž ten přitahuje dost pozornost všech možnejch skupin vojáků i běžnejch scoundrelů, rozhodnou se nasednout na vůz a odjet. Bohužel pár kiláků od zámku narazej na skupinku vojáků vedenou Poručicí, který se oddych v aristokratickým prostředí zdá jako fajn nápad a Abela a Morgan tam chce mít s sebou. Takže se všichni vrátěj.
      Odsud už je příběh složenej z menších incidentů, který se odehrávají mezi Abelem, Morganou a Poručicí, a jejich vztahy se pomalu mění. Od přístupu Okupujem váš zámek, ale budem se k vám chovat s respektem dokud budete víceméně ticho, se příběh dostane až k okamžiku, kdy Abel zabije Poručici a vojáci dost brutálně zavražděj Morganu a pak i Abela.
      Tak zajímavý je to asi hlavně proto, že všechno je to vyprávěný z Abelova pohledu. Jak byl řečeno, čas tam není určenej a kdybych měla tipnout, řekla bych něco v první polovině 20. století (?), ale Abelova postava i jeho postoje a způsob vyjadřování je naprostá aristokratická dekadence, fin de siècle stuff. Abel je inteligentní, ale lehce nadřazenej, sám sebe považuje za o něco lepší než fellow aristocrats, protože se umí líp chovat. Zároveň je to taky ale perverzní člověk, který si libuje ve špíně a vůbec dalších krásách low-life. (Což nejspíš ani není existujícín výraz, ale co.) Samo za sebe mluví už jen to, že asi v polovině knihy se odhalí, že Morgan, se kterou pořádali sexuální orgie kde se dalo, je vlastně jeho sestra.
      Úžasná je taky například scéna, kdy popisuje jak ho jako malýho kluka matka vychovávala v naprostýmu odporu k jakýkoliv špíně a vůbec, už tenkrát to byl povýšenej ujetej spratek. Ale jednou po nějaký hádce utekl do lesa a tam ho zastihl prudký déšť a melej kluk to chytře vzal domů zkratkou, což vedlo jenom k tomu, že spadl z nějakýho srázu kamsi do bahna a málem se utopil a tak. A v ten okamžik, když ležel celej špinavej v humusu, mu došlo, jak je to vážně úžasný a začal se v tom bahně válet ještě víc a svlíknul se a porpvý ve svým životě masturboval nad krásami špíny.
      Ne že by to bylo všechno jenom samý humusárny. S příchodem vojáků se rozjede i postupná destrukce celýho zámku a je úžasný sledovat, jak Abel bere ničení toho, co celý život znal. Většinou se tváří, že je mu to víceméně jedno (mám dojem, že někde i rozebírá, že si aspoň vyzkouší pocit, kterej ještě nezná, něco novýho, protože všechno ostatní už dělal) a dění komentuje takovým zdvořilým detached tónem.
      Všechno to eskaluje až k momentu kdy se vojáci opijou a Abela hoděj na pár dní do studně a ... dělaj další hnusný věci, Poručice si to rozdá s Morgan (což neni nijak neobvyklý, Abela štve akorát že ho taky nepozvali) a pak omylem dojde k výstřelu a všechno se už úplně vymkne. Abel Poručici nakonec zabije tak, že ji ve mlýně zaklíní na příhodný místo a pak mlýn spustí. (In fairness, mám dojem, že už mu tou dobou moc možností nezbývalo.) Vojáci na oplátku spustěj Morgan na provazu z věže a vláčej ji vodou okolo věže dokud se neutopí. Abel se ji snaží zachránit, ale samozřejmě marně. Načež vojáci teď už rezignovanýho Abela seberou a přivážou ho přes ústí kanónu. Knížka končí Abelovými myšlenkami, jak tam tak celou noc visí a čeká až ráno vystřelej.
      Zní to hodně ujetě, ale zas tak hrozný to není. A hlavně je to úžasně napsaný a i úvahy a popisy jsou pěkný a vůbec všechno, ale tak je to Banks, takže co jinýho očekávat.