Cormac McCarthy - Dítě Boží (Child of God)

      Ani ne tak příběh, jako spíš spousta volně spojenejch obrazů o Lesteru Ballardovi. Ačkoliv bych to z toho sama asi nijak neodhalila, na přebalu se tvrdí, že je to inspirovaný sériovým vrahem z Tennessee.
      Děj - pokud se tomu dá říkat děj - sleduje Lesterův propad čím dál tím hlouběji do šílenství. Ne že by na začátku byl nějakej svatoušek. Spíš místní pošuk. Jenže pak jednou najde mrtvou holku a odnese si ji domů a začne se oddávat nekrofilii. Zalíbí se mu to, takže když omylem podpálí barák, ve kterým přespává a s ním i svoji mrtvolku, nedělá mu problém si nějakou holku zabít. Začne přespávat v jeskyních, nosit oblečení svejch milenek, pobíhat s milovanou puškou ve sněhu po horách a vůbec být celkem znepokojivě šílenej.
      Nakonec se policii (čímž myslím šerifa a kámoše) podaří ho zavřít. Pak ho ale pár aktivistů vytáhne a snažej se ho donutit dovést je k tělům. Jenže Lester je má schovaný v hluboko v jakýmsi složitým jeskynním systému a tam se jim ztratí. Zároveň se přitom ale ztratí i on, a jenom náhodou ho pak vytáhnou ze země dírou o pár kilometrů dál. Ani ho z ničeho neobviněj, strčej ho do blázince, kde zůstane až do smrti, a pak ho rozřežou studenti medicíny.

     Ale děj na tom stejně není to hlavní. První dojem je trochu wtf, ale když se z toho člověk nějak zotaví, je to vážně krásně napsaný. Jsou to samý kraťoučký kapitolky z Lesterova pohledu, do kterých se v první půlce míchají historky ostatních lidí z města o Lesterovi a v druhý půlce šerifovo pátrání. McCarthy taky ignoruje uvozovky a má zálibu ve větách bez slovesa, což mě většinou mírně vytáčí, ale pro tak silně vizuální styl se to celkem hodí. Prostě... ujetý, ale s krásným stylem.
     
      "Spodní prádlo svých ženských obětí nosil už dávno, ale teď začal chodit i v jejich šatech. Hororová panenka ve špatně padnoucích šatech, její karmínová pusa se osaměle a zářivě vznáší v bílé krajině. Dole údolí s několika prorezavělými střechami a slabounkými proužky dýmu. Blátivá stuha cesty bílým údolím a za ním řada hor s černými jezy bezlistých větví a matně zelenými cedry." 

      "Probouzel se v místnosti za svítání nebo za soumraku, neměl pojem o čase. Probouzel se v místnosti, kde zrnka prachu proplouvala neviditelnou překážkou světla, krátce a náhodně zazářila a nesla se vzduchem jako malinké světlušky. Chvíli je pozoroval a pak zvedl ruku. Žádná tam nebyla. Zvedl druhou a tenký proužek světla dopadl na jeho předloktí. Rohlížel se po místnosti. Nějaké konvice z nerezavějící oceli na ocelovém stolku. Džbán vody a sklenice. Ballard v průsvitné noční košili a v průsvitném bílém pokoji, falešný akolyta či antiseptický zločinec, provozovatel přišerností, ghúl na půl úvazku."