Je to o chlápkovi, kterej z nějakýho důvodu jde na procházku někam do "starobylého alpského okrsku, který se prostírá až do Provence", kde vůbec nic neroste, není tam voda, nejsou tam lidi. Jen rozpadlý baráky a prázdný studny. A sucho. A když po pár dnech už skoro umírá žízní, zahlédne pastýře ovcí. Poněvadž další vesnice je až den a půl cesty daleko, zůstane na noc u něj. A pastýřova večerní zábava spočívá v třídění žaludů na dobrý a špatný. Chlápka to děsně zajímá, tak zůstane i další den a sleduje jak pastýř vezme těch 100 dobrejch žaludů a jde je zasázet. A pak vypráví, že mu umřela žena i dítě a tak se z nedostatku lepších nápadů rozhodl, že oživí tuhle pustinu. Už tři roky sází každej den sto stromů. 10 000 už jich vyrostlo. A hodlá to dělat až do smrti.
Na chlápka to udělá dojem, a tak když pak po pěti letech strávených ve válce má pocit, že potřebuje čerstvý vzduch, vrátí se tam. A najde tam už celkem slušnej lesík a pastýře jak dál sází. Jen už to vlastně není pastýř, protože místo ovcí má včely. Ovce žerou stromky.
Chlápek se tam pak vrací každý rok a sleduje jak se ta krajina naprosto mění. Jak rostou lesy, vrací se do krajiny voda, začíná tam být krásně a vrací se tam lidi, mladý rodiny. Venkovská idylka.
A správa lesů se diví, že ještě neviděli, že by les vyrostl sám od sebe.
Během celkem asi 35 let, kdy teď-už-včelař sázel každý den stromy, tu krajinu úplně proměnil, úplně sám. A tudíž poselství zní Jak úžasné je, co člověk dokáže s odhodláním a čistou duší, dílo hodné Boha. A vážně je to celkem pěkný.
PS: Naučila jsem se výraz "douche écossaise" / "švédská sprcha".
Evidentně mají francouzi větší smysl pro historii než my. Trufax.
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat