Frank McCourt - Andělin popel (Angela's Ashes)

       "When I look back on my childhood I wonder how I managed to survive at all. It was, of course, a miserable childhood: the happy childhood is hardly worth your while. Worse than the ordinary miserable childhood is the miserable Irish childhood, and worse yet is the miserable Irish Catholic childhood."


      Na tuhle skvělou knížku mě přivedla kamarádka (and gets a free cyber-banana for that) a to je dobře, poněvadž je nejen skvělá, ale taky přidala slovo do našeho osobního-you-know-what I-mean-speaku (knee trembler/třasák).
      Je to autobiografickej příběh - vyhrál za to dokonce Pulitzera - vyprávěnej malým klukem, kterej měl tu smůlu, že se v roce 1930 narodil do chudý irský rodiny v Americe. Jeho mamka tam přijela, do ó země zaslíbené a svobodné, a okamžitě se nechala zbouchnout, ještě ke všemu chlápkem ze severu Irska! čili děsná neodpustitelnost pro holku z Limericku. Po trošce rodinnýho nátlaku teda dotyčný chápek - Malachy - uzná, že mu nezbývá nic jinýho, než si ji vzít. Podle mýho názoru by teda na tom holka byla líp sama, protože Malachy má k alkoholu ještě o něco lepší vztah než většina Irů, což se tak nějak neslučuje se stálou prací, ale což.
      No a tak se narodil Frank, o rok později Malachy, další rok dvojčata Oliver a Eugene a za další asi tři roky malá sestřička, Margaret. Všichni z ní byli nadšený, hlavně táta, kterej dokonce přestal i pít! Asi proto je to tak zdrtilo, když po pár týdnech umřela. Celou rodinu to tak nějak paralyzovalo, že už byla situace neudržitelná a museli se vrátit do Irska, do Limericku, k příbuzným. (Moc mě pobavil komentář k tomu, jakej je Limerick - je to tak zbožný město jenom proto, že tam furt prší a tak kostel je jediný místo, kde je aspoň trochu sucho.)
      Aby toho nebylo málo, celkem brzo po návratu umřeli Oliver a Eugene. Zato se narodili Michael a Alphie.
      Celá rodina tam žije v dost děsnejch podmínkách a ani příbuzný jim nechtějí moc pomáhat (a to je co říct) protože - opovrženíhodný tón - je ze severu, může si za to sama, takž jsou víceméně závislý na charitě - dostávají něco od společnosti svatýho Vincenta z Pauly. Bydlí v dost hrozným domě kde je v celý ulici jenom jeden záchod - přímo vedle jejich domu. Jakoby nestačilo že umíraj hlady a z tý věčný zimy a vlhka od řeky. Všechny ty mouchy... fuj. V zimě bylo spodní patro jejich domu zatopený, tak bydleli v horním, kterýmu říkali Itálie. Otec nepracoval a chlastal a když chlastal tak pak v noci tahal děti z postele a nutil je slíbit že zemřou pro Irsko a zpívat vlastenecký písničky. (Což Franka trochu mátlo, protože v kostele a ve škole po něm chtějí aby umřel pro víru, táta aby umřel pro Irsko, tak kdy bude mít sakra čas taky na něco jinýho?)
      (Vůbec Frankovo vyprávění je dokonalý. Tam pořád někdo umírá, hladoví a kdoví co, ale jak to on podává, člověku to přijde jako celkem zábava:)
      Když přijde válka, všechny to děsně potěší, protože to znamená že v továrnách v Anglii je poptávka po pracovní síle, tudíž Limeričtí muži hromadně odjíždí do Anglie. (Samozřejmě ne bez spousty nacionalistických řečí, buďte ujištěni.) Malachy odjede taky, jenže za celou dobu co tam je, zpátky pošle peníze jenom jednou, takže pomoc veškerá žádná.
      A děti rostou... a vyprávějí o tom jaký to je chodit do školy bez bot, sbírat na ulici kousky uhlí, který popadaly když je nakládali, přežít tyfus, mít na vánoce k večeři prasečí hlavu... a tak různě, a tak podobně. You get the picture.
      Frank vypráví o tom, jak se poprvý zamiloval, když byl dost belkej na to, aby začal pracovat a rozvážel telegramy. Jezdil mimo jiný i k holce se souchotinama, která s vědomím že brzo umře měla trochu jinej přístup než ostatní irský holky. Když potom umřela, měla jsem málem chuť křičet nad tou debilitou náboženství, kvůli kterýmu se Frank víceméně složil, protože věřil, že kvůli němu půjde Tereza do pekla (hříchy a žádná zpověď před smrtí...).
      Když je vyhoděj z domu, nastěhujou se ke (strýci? nebo tak něco) Lamanovi, kterej jen u sebe nechává za to, že s ním Frankova matka spí a děti mu posluhujou. Tohle Franka už vážně naštve a snaží se všema možnejma způsobama ušetřit dost na to, aby mohl odjet do Ameriky a vydělat dost peněz i pro zbytek rodiny.
 Díky tomu, že má jazykovej talent, píše pro ženskou co půjčuje peníze výhružný dopisy neplatičům. Cítí se pak špatně když jsou všichni sousedi kolem z těch dopisů úplně vyděšený, ale tak nějak to napraví tím, že když baba umře, zničí knihu ve který byly všechny dluhy zapsaný. A ukradne jí hotovost
      Nakonec sežene dost peněz na to, aby odjel... a najednou se mu nechce. Ale odjede, a první den v Americe se vyspí na nějaký party s američankou (like mother like son) a věci začnou vypadat celkem optimisticky:)

      Navzdory tématu je to vážně celkem vtipná knížka!