Už bylo na čase, protože Pratchetta jsem nečetla už strašně
dlouho. Jeden by dokonce řekl, že naposledy jsem nějakou jeho knížku otevřela v
dětství... což už nějakej ten pátek bude. Asi i díky tomu mi nějak uniklo, že
má Pratchett Alzheimera. Oh well.
Koupit si Snuff byl okamžitý impulz v obchodě a nijak toho
nelituju. Discworld knížky jsem si pamatovala jako vtipný lehký záležitosti s
hromadou poznámek pod čarou, a ačkoliv Snuff vtipný je a poznámky pod čarou
taky má, zas tak lehká, nepřemýšlecí četba to není. Těžko říct, nakolik je to
mým věkem a přechodem z češtiny do angličtiny, a nakolik tím, že tahle knížka
opravdu je trochu „temnější“ (v čemž se mnou Pratchetta znalí lidi na goodreads
souhlasí). A ani to, že jsem žádnou z předchozích knížek o těchhle postavách
nečetla, mi nějak nepřekáželo :D
Hlavní postava Šňupce (šmarja, skloňovat tohle v češtině je
vtipný) je Sam Vimes, – česky Sam Elánius, díky strejdo google – který je
donucen vzít si dovolenou, strašlivou to věc, a odjet s manželkou, synem, a
svým gentleman's
gentleman Willikinsem na venkov.
Samův syn Mladý Sam tráví většinu knížky tím, že sbírá a
pitvá trus všech zvířat, která potká. To zmiňuju proto, že ho k tomu vedla
dětská knížka World of Poo, která je teď k dostání i mimo Discworld, třeba na
amazonu. Fun stuff.
Co se týče Willikinse, to musí být snad moje nejoblíbenější
postava. Pokud chceme mluvit v tvtropes termínech, tak je to klasický BattleButler, čili někdo, kdo je na první pohled neškodný sluha, ale ve skutečnosti
spíš v podstatě hodně zdvořilý assassin. Jeho hlášky jsou čistý zlato. (umm, to
je asi spíš anglicky než česky, ale co)
No a pak tu máme Sama Vimese, což je Commander of the City
Watch v Ankh-Morporku. Má taky hromadu dalších titulů, ale ty se mi tu nechtěj opisovat.
A tady začíná to „těžší“. Sam je samozřejmě taky vtipná postava, ale zároveň
průběžně řeší hluboké otázky dobra a zla, kam až může člověk zajít pro dobrou
věc a svoje vlastní vnitřní pochyby o tom, nakolik se liší od těch, které
zatýká.
Jakmile Sam dorazí na poklidný venkov, okamžitě samozřejmě narazí na zločin, a to nic menšího, než vraždu. Zavražděna byla goblinka, což
nikoho moc neštve, protože goblini jsou všeobecně považováni za havěť bez
jakýchkoliv práv. Sam se tudíž rozhodne, že nejenom vyřeší vraždu, ale taky
dosáhne toho, že goblini budou oficiálně uznáni jako rasa se všemi základními
právy a povinnostmi, stejně jako vlkodlaci a trollové a všichni ostatní. Přesně toho cíle s
trochou snahy i dosáhne - hlavně proto, že goblini neuvěřitelně krásně hrajou na
harfu. Kromě toho taky vyrábějí krabičky, do kterých nábožně skladují různé
tělesné tekutiny a další věci, jako suchý z nosu a nehty. Ale to je detail.
V rámci vyšetřování vyleze na světlo i hromada dalších věcí, jako prodávání goblinů do otroctví, pašování tabáku a drog, a dokonce jeden únos. A taky pár bohatých lidí, kteří si myslí, že si můžou dělat co chtějí, když na to dají dost velkou pečeť, protože chudý venkovani si určitě stěžovat nedovolej.
No a celý tohle filozofování o tom, kde je hranice
„lidskosti“ a nakolik účel světí prostředky, je zabalený do vtipností, jako je
třeba akční divoká jízda v bouři na říční lodi jménem Wonderful Fanny. (Nevím,
jak je tohle přeložený do češtiny, ale rozhodně je to zdrojem mnoha vtipů :)
Všechno nakonec dopadne relativně úspěšně, z řad goblinů je do policejního sboru přijat nový člen a hlavní záporák je po zásluze potrestán. No, po zásluze... během eskortu do Morporku se mu podaří utéct, ale potom - taková náhoda! - potká na opuštěné cestě Willikinse a pak, milé děti, už problémy nikdy dělat nebude.
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat