Stephen King - Doctor Sleep (Doktor spánek)

    Je spousta věcí, které jsem kdysi měla ráda, ale po pár letech intenzivního zájmu mě zase přešly, jako třeba klasický detektivky. Stephen King mě ale baví pořád :) Doctor Sleep je vlastně pokračování knížky Osvícení, která byla vydaná v roce 1977, takže jenom 36 let pauza, to uteče jako nic. Předpokládejme, že víte, o čem je Osvícení, jo?
    Tahle knížka v podstatě sleduje časovou osu reálného světa. Tím se snažím říct, že děj přeskočil stejnou dobu, jako zatím uběhla pro nás, takže hlavní postava už není pětiletý Danny Torrance, kterého se snaží zabít hotel Overlook skrze alkoholického otce, ale dospělý Dan, jehož nejlepší kamarád je levná whiskey.
    Jako malý byl Dan přesvědčený, že určitě nebude nikdy pít jako táta, ale tohle předsevzetí mu moc nevydrželo, protože jeho schopnosti - the shining - jsou silnější než u většiny lidí a s věkem zeslábly jen trochu. No a jediný způsob jak to všechno potlačit, nevidět duchy, neslyšet co si lidé myslí, je pro Dana opít se do bezvědomí.
    No a nebyl by to Stephen King, kdyby v jeho knihách neplatilo, že se člověku všechno vrátí, svět funguje v cyklech, protože ka je kolo. Zápletku tedy uvede do pohybu právě tohle - stejně jako jeho kdysi učil Dick Halloran ovládat jeho schopnosti, tak teď jeho kontaktuje malá speciálně nadaná dívka a je na Danovi, aby jí pomohl. Tahle dívka se jmenuje Abra a poprvé pošle Danovi vzkaz skrz svoje schopnosti ještě jako nemluvně. Zrovna kolem té doby se Danovi povedlo usadit se na jednom místě a zapojit se do programu Alcoholics Anonymous, takže než Abra do roste do věku, kdy je možné rozvést nějakou pořádnou zápletku (rozuměj 13), je z něj už docela stabilní lidská bytost.

     A teď záporáci. Říkají si True Knot a je to kočovná skupina postarších američanů, kteří jezdí křížem krážem zemí v karavanech, protože takových lidí si v Americe nikdo moc nevšímá. No a někteří z nich už takhle jezdí stovky let. Jsou něco jako speciální druh upírů, kteří se živí tím, čemu Dan a Abra říkají Shining a čemu True Knot říká Steam. Jen to teda neobnáší žádný dramatický okusování krků, místo toho True Knot ukradne nějaký dítě (ty mají silnější steam) a potom ho ideálně celou noc mučí (utrpení zlepšuje kvalitu steamu) a když ho konečně zabijou, stojej kolem a vdechujou steam, kerý z těla uniká. Mňamka.
    Jenže tentokrát se jim to trochu nevyplatilo, protože kluk, kterého zabili, měl nějakou naprosto obyčejnou dětskou nemoc (eee, spalničky? možná). Jenže True Knot už žijou hodně dlouho a hodně dlouho už nebyli nemocní a imunita teda nic moc. Jeden po druhým začnou na tuhle obyčejnou nemoc umírat. No a samozřejmě nejlepší řešení, na které přijdou, je dát si nějaký hodně silný steam někoho, kdo je očkovaný, a doufat, že to zabere. A ten někdo je samozřejmě Abra.
    Její schopnosti jsou tak silný, že když karavaňáci zabíjeli chudáka nemocnýho kluka, cítila to i přes půl země. A v ten okamžik zase ji na oplátku cítila šéfka True Knot, která se jmenuje Rose the Hat (fakt). No a teď už je konflikt jasnej, True Knot chce zabít Abru a Abra chce zabít True Knot, k čemuž si na pomoc zavolá svého long-distance kamaráda Dana.

    Jak to všechno zaonačej je fakt chytrý, využijou k tomu ducha prababičky s rakovinou a zbytek jednoho ducha z hotelu z první knížky a spoustu vyměňování vědomí z hlavy do hlavy (aka astrální projekce). Mezi dvěma lidskými vědomími je kolo, na které člověk nastoupí, a když se hodně snaží, tím kolem pohne, svět se otočí a voila, jste v cizí hlavě. Kola, hmm. V závěrečném souboji Dan a Abra spojí síly a povede se jim Rose shodit ze skály na místě, kde dřív stával hotel Overlook.
    Kupodivu má tahle knížka dokonce i relativně šťastný konec. Sice má na konci Dan s Abrou na její patnácté narozeniny důležitý Rozhovor o tom, že nesmí udělat to, co on a začít pít, ale jinak vlastně žádný z hlavních hrdinů tragicky nezemře a žádný ze záporáků tajně nepřežije. Pokud vím.

    Všehovšudy mě to bavilo, ale mě baví v podstatě všechny Kingovky...
   

Terry Pratchett - Snuff (Šňupec)

    Už bylo na čase, protože Pratchetta jsem nečetla už strašně dlouho. Jeden by dokonce řekl, že naposledy jsem nějakou jeho knížku otevřela v dětství... což už nějakej ten pátek bude. Asi i díky tomu mi nějak uniklo, že má Pratchett Alzheimera. Oh well.

     Koupit si Snuff byl okamžitý impulz v obchodě a nijak toho nelituju. Discworld knížky jsem si pamatovala jako vtipný lehký záležitosti s hromadou poznámek pod čarou, a ačkoliv Snuff vtipný je a poznámky pod čarou taky má, zas tak lehká, nepřemýšlecí četba to není. Těžko říct, nakolik je to mým věkem a přechodem z češtiny do angličtiny, a nakolik tím, že tahle knížka opravdu je trochu „temnější“ (v čemž se mnou Pratchetta znalí lidi na goodreads souhlasí). A ani to, že jsem žádnou z předchozích knížek o těchhle postavách nečetla, mi nějak nepřekáželo :D 

    Hlavní postava Šňupce (šmarja, skloňovat tohle v češtině je vtipný) je Sam Vimes, – česky Sam Elánius, díky strejdo google – který je donucen vzít si dovolenou, strašlivou to věc, a odjet s manželkou, synem, a svým gentleman's gentleman Willikinsem na venkov.

Samův syn Mladý Sam tráví většinu knížky tím, že sbírá a pitvá trus všech zvířat, která potká. To zmiňuju proto, že ho k tomu vedla dětská knížka World of Poo, která je teď k dostání i mimo Discworld, třeba na amazonu. Fun stuff.

    Co se týče Willikinse, to musí být snad moje nejoblíbenější postava. Pokud chceme mluvit v tvtropes termínech, tak je to klasický BattleButler, čili někdo, kdo je na první pohled neškodný sluha, ale ve skutečnosti spíš v podstatě hodně zdvořilý assassin. Jeho hlášky jsou čistý zlato. (umm, to je asi spíš anglicky než česky, ale co)

    No a pak tu máme Sama Vimese, což je Commander of the City Watch v Ankh-Morporku. Má taky hromadu dalších titulů, ale ty se mi tu nechtěj opisovat. A tady začíná to „těžší“. Sam je samozřejmě taky vtipná postava, ale zároveň průběžně řeší hluboké otázky dobra a zla, kam až může člověk zajít pro dobrou věc a svoje vlastní vnitřní pochyby o tom, nakolik se liší od těch, které zatýká.

    Jakmile Sam dorazí na poklidný venkov, okamžitě samozřejmě narazí na zločin, a to nic menšího, než vraždu. Zavražděna byla goblinka, což nikoho moc neštve, protože goblini jsou všeobecně považováni za havěť bez jakýchkoliv práv. Sam se tudíž rozhodne, že nejenom vyřeší vraždu, ale taky dosáhne toho, že goblini budou oficiálně uznáni jako rasa se všemi základními právy a povinnostmi, stejně jako vlkodlaci a trollové a všichni ostatní. Přesně toho cíle s trochou snahy i dosáhne - hlavně proto, že goblini neuvěřitelně krásně hrajou na harfu. Kromě toho taky vyrábějí krabičky, do kterých nábožně skladují různé tělesné tekutiny a další věci, jako suchý z nosu a nehty. Ale to je detail.

    V rámci vyšetřování vyleze na světlo i hromada dalších věcí, jako prodávání goblinů do otroctví, pašování tabáku a drog, a dokonce jeden únos. A taky pár bohatých lidí, kteří si myslí, že si můžou dělat co chtějí, když na to dají dost velkou pečeť, protože chudý venkovani si určitě stěžovat nedovolej.

No a celý tohle filozofování o tom, kde je hranice „lidskosti“ a nakolik účel světí prostředky, je zabalený do vtipností, jako je třeba akční divoká jízda v bouři na říční lodi jménem Wonderful Fanny. (Nevím, jak je tohle přeložený do češtiny, ale rozhodně je to zdrojem mnoha vtipů :)

   Všechno nakonec dopadne relativně úspěšně, z řad goblinů je do policejního sboru přijat nový člen a hlavní záporák je po zásluze potrestán. No, po zásluze... během eskortu do Morporku se mu podaří utéct, ale potom - taková náhoda! - potká na opuštěné cestě Willikinse a pak, milé děti, už problémy nikdy dělat nebude.